Jak zacházet se samotou a pocitem nicoty?
Osamělost neznamená, že: "Život už nedává smysl." Osamělost znamená, že: "Starý život už nedává smysl."
Jak zacházet se samotou?
Při prvním kroku si musíte uvědomit, že samota není nemoc ani nedostatek, a není ani výsledkem osobní neschopnosti. Samota je stav základní zkušenosti. Pocit osamělosti není nic, co musíte odstranit. Dále je třeba zjistit, zda jste osamělí, nebo jen sami. Někdy si lidé zaměňují pojmy osamělost a být sám. Není to hra se slovy, ale důležitý poznatek o sobě.
Osamělost neznačí nedostatek společnosti nebo sociálních kontaktů. Značí být sám. Být sám může být vynikající a uzdravující stav. Stáhnete se do sebe, neboť potřebujete čas a klid. Chcete sami něco dokázat nebo prožít, protože tehdy je to intenzivnější. V takovém případě být sám nepředstavuje automaticky trpět. Často je to dobrovolně zvolený stav. Pocit osamělosti vzniká z poznání, že sami na svět přicházíte a sami z něj odcházíte. A cokoliv, co se mezi těmito dvěma událostmi odehraje, prožíváte sami.
Když se vynoří tento pocit, nedokážou jej odstranit ani celé skupiny lidí, ani ten nejchápavější partner a ani nejmilovanější rodina. Možná jste už někdy zažili podobnou situaci: jste obklopeni lidmi, například na oslavě, a cítíte se osamělí a ztracení. Nebo se pokoušíte někomu blízkému něco důležitého říct a vidíte, že vás neposlouchá nebo vám nerozumí. V takových okamžicích se může objevit pocit osamělosti. Proti osamělosti se nedá nic dělat. Ať se vám to líbí nebo ne, osamělost přináší sám život. Proč je to tak?
Jaký má smysl, že musíte zažívat osamělost?
Když pociťujete osamělost, je to pro vás možnost vniknout do hloubky vědomí. Pro vaše Já to nemusí být vždy příjemné. Na cestě za poznáním, kým nebo čím ve skutečnosti jste, se pocit osamělosti vynořuje zas a znova. Protože to, čím jste, není vaše sociální okolí. To, čím ve skutečnosti jste, není ani vaše povolání, ani vaše rodina, nebo nějaký cíl. Pocit osamělosti většinou netrvá dlouho. Přichází ve vlnách, jakoby se otevírala a zavírala okna. Jakoby vás něco velkého vytáhlo z normálního života a pak znovu do života vpustilo. V závislosti na tom, jaké zkušenosti vám duše naplánovala pro tento život, může osamělost přetrvávat i jako stav v pozadí.
Ve všedních dnech budete stejní jako ostatní, ale pro jednu část duše se vše bude odvíjet jako ve filmu. Vaše Já nabude pociťovat, že je oddělené od Já jiných lidí. Když se vám něco takového přihodí, buďte si jisti, že nejste nemocní, sociálně neschopní nebo depresivní. To jen zažíváte prostor, v němž se nachází duše, odvíjí se váš lidský život se vztahy k jiným lidem. Nejlepší způsob, jak zacházet s osamělostí, je neodmítat ji, právě naopak, je třeba ji vědomě prožívat jako stav vědomí. Půjde vám to o to lépe, když budete umět zacházet s častým průvodcem osamělosti, pocitem nicotnosti.
Jak zacházet s nicotností?
Kdyby si Já myslelo, že smysl života spočívá ve vztazích k Já druhých lidí, nebo v některých činnostech a cílech Já, osamělost mu tuto iluzi vezme. Když se cítíte osamělí, nedávají vám ani vztahy smysl. Sedíte sice obklopeni lidmi, ale cítíte se jako izolováni.
Jaký smysl mají zdánlivě bezdůvodné pocity?
Mnohé z pocitů vznikají jako následek myšlenek a vzpomínek. Pokud je to tak, můžete najít důvod jejich vzniku, i když se na první pohled zdají skryté. Jiné pocity přicházejí ve vlnách zdánlivě bez jakéhokoli důvodu a vynořují se zas a znova. Tyto pocity jsou echa událostí z minulého života. Jsou to zkušenosti, které jste neprožili do konce. Po cestě své nadčasové duše jsou přiváděny do vašeho současného života, aby byly procítěné do konce. Můžete své duši pomoci, když dovolíte, aby tyto pocity dokonale prožila. Možná se rozhodnete prozkoumat tuto pocitovou zkušenost. Určitě se vám to vyplatí, protože pak na vás čeká velký dar.
Když pocítíte izolovanost od lidí, bez alternativy, pocítíte izolovanost od života. Dezorientovanost poletuje prostorem. Tehdy se vám zdá, že nic nemá smysl. Ale to není konec. Je to jen první stupeň velké proměny. Rozum začne hledat nový smysl. Začne si klást otázky a hledat na ně odpovědi. Opět se vydá na cestu. Zda chce, nebo nechce, bude se muset vzdát starých názorů, neboť i tak se roztříští. Bezpodmínečně musíte svému rozumu umožnit, aby hledal vysvětlení. Poskytněte mu knihy, filmy či různé události. Takto se bude moci zabývat zkušenostmi a poznáním, které mu budou vysvětlovat život.
Teď už rozumíte, jaký smysl má osamělost?
Když jste konfrontováni s osamělostí, duše se postará, aby staré názory a způsoby chování vašeho Já ztratily smysl. Buď se budete v osamělosti utápět, nebo postoupíte na nový stupeň vědomí a poznáte novou dimenzi smyslu. Osamělost vám vezme zpátky vazby na tento svět. Ne proto, aby vás potrestala, ale abyste se opět vydali na cestu hledání. Osamělost je impulsem duše na obnovu, aby ve vás mohla proběhnout proměna a růst.
Na cestě za jednotou se svou duší se budete zas a znova podstatně měnit. Vaši proměnu budou doprovázet změny ve vztazích a životních podmínkách. Když se naučíte akceptovat neustálou změnu jako normální stav života, bude to probíhat snadněji a radostněji, než hledání stability, kterou od života stejně nikdy nedostanete. Cesta za jednotou se svou duší povede k tomu, že změníte směrování. Nebudete již přijímat některé lidi jako vůdce. A nebudete se držet názorů jiných, protože stále zřetelněji uslyšíte mnohem důležitější názor.
Je to signál duše na hledání nové cesty. Na této cestě prožijete nádherné a hluboké zkušenosti plné spjatosti a životního štěstí. Mnoho věcí, které kdysi představovaly problém, se najednou stanou nepodstatnými. Mnohé z toho, co vás kdysi stálo hodně sil, zmizí z vašeho života. Blízcí lidé se mohou vzdálit a noví lidé se vám stanou blízkými.
Praktické cvičení: Jak celkem stabilně prožívat pořád něco nového
Pokud změny ve vašem životě budou pro vás vždy vítány, podstatně si tím zjednodušíte cestu za procítěním jednoty se svou duší. Jelikož základním úkolem rozumu je postarat se o přežití, jídlo a komfort, je naprogramován hledat stabilitu. Změnám a nejistotám spojených s nimi by nejraději zabránil. Proto rozum často představuje tu naši část, která se neustále znovu staví proti proudu života. Nechtěli byste mu dovolit odhalit nový úhel pohledu? Vyzkoušejte si někdy toto cvičení. Cokoliv právě vidíte, je jen chvíle v řece změn. I když sedíte sami ve svém bytě, něco se brzy změní. Snad se ozve nějaký zvuk, i když dosud zde bylo ticho. Možná proletí pokojem hmyz nebo se najednou okamžitě zavře okno. Snad si všimnete, jak jste pohnuly hlavou, nebo že dýcháte. To, co právě pozorujete, je změna.
Co při tom prožíváte?
Vyzkoušejte procítit to místo, ze kterého se díváte do světa… Nachází se v zadní části hlavy. Je to vaše centrum pro Já a lze jej pociťovat, jakoby se nacházelo uprostřed myšlenek a přes oči koukalo ven ... Umíte si to představit? Pokud ne, vyzkoušejte si toto cvičení ještě jednou, když vás nebude nic rušit. Vyplatí se to, je to fascinující zážitek.
