Zelený trávník z půdopokryvných rostlin
Máte ve své zahradě problematické místo, kde se vám nedaří vypěstovat ukázkový trávník? Nebo jen chcete travnatou plochu nahradit něčím zeleným či zazelenit větší plochu ve stínu? Pak si vyberte z bohaté nabídky půdopokryvných rostlin. Pokud se vysadí ve větším množství na souvislé ploše, působí velmi atraktivně.Mnohé z nich nabízejí kromě hustého a atraktivního olistění i květy či barevné plody. Půdopokryvné rostliny jsou vitální a téměř nezničitelné. Hodí se do velkých i malých zahrad a důležitá je i informace, že nebudete mít s nimi příliš mnoho práce.
Problematická místa
Již v minulosti se v architektonicky řešených barokních zahradách tyto rostliny často využívaly na pokrytí půdy na problematických místech. Oblíbené byly zejména barvínek, pachysandra a břečťan. Výsledek byl mnohem lepší, než kdyby byl na stejném místě trávník nebo květinový záhon. Ale vraťme se do současnosti. Na některých místech v okolí domu a v zahradě se travnatým plochám nedaří ani při nadstandardní péče. K takovým místům patří strmější svahy, velmi slunná místa, úzké prostory (kde by se tráva špatně sekala), zastíněné plochy pod staršími stromy a místa, kde kořeny dřevin odčerpávají z půdy veškerou vláhu. Takové plochy často zůstávají volné, zarůstají plevelem, případně se vysypou štěrkem či korovou drtí, ale to nemusí být vždy konečné řešení.
Zatím málo doceněny půdopokryvné rostliny (jako alternativa trávníků)
na vhodném stanovišti rychle pokryjí a uzavřou povrch půdy svými výběžky, hustým olistěním nebo mohutnými trsy po několik let i na nejproblematičtějších místech. Tuto schopnost přitom mají různé trvalky, okrasné dřeviny, jakož i kapraďorosty a vybrané okrasné trávy. Možná se zdá, že počáteční finanční investice při zakládání takových ploch jsou ve srovnání s trávníkem vysoké, ale rychle se vrátí v podobě různých benefitů. Velkou výhodou je, že tyto plochy nebude třeba sekat. Rostliny chrání půdu před vysoušením, zabraňují růstu plevele a obohacují ji o humus. To vše se děje za předpokladu, že rostliny se vysadí na vhodném stanovišti. A samozřejmě hodnotný bude i estetický efekt takového porostu během celého roku, protože půdopokryvné rostliny mohou zůstat zelené i v zimě.
Jaké do stínu a jaké na slunce
Konkrétní druh půdopokryvných rostliny je třeba vybírat především podle toho, jaké místo plánujeme zazelenit.Nejmenší možnosti poskytují slunečná a sušší stanoviště. Zde lze vysadit rozmanité druhy suchomilných a tučnolistým rozchodníků (Sedum), voňavou a fialkově kvetoucí mateřídoušku (Thymus), mochnu (potential verna),dlouhověkou a vápnomilnou dryádku (Dryas octopetala), zběhovec (Ajuga reptans), který však musí mít vlhčí půdu , a z okrasných dřevin u nás zatím málo vysazován žlutě kvetoucí třezalka (Hypericum calycinum) a nenáročný stálezelený poléhavý skalník (Cotoneaster dammeri). Na slunných místech půdu dokonale zakryjí i vybrané druhy plazivých jehličnanů(Juniperus horizontalis, Juniperus communis "Repanda"). Ideální je i stálezelený břečťan (Hedera helix), který se hodí nejen na problematičtější slunná místa, ale i do polostínu a úplného stínu. Břečťan má i několik zajímavých kultivarů s různě tvarovanými a zbarvenými listy a výborně snáší znečištěné ovzduší.
Stále zelený pokryv půdy dokáže v polostínu a stínu vytvořit
i u nás zatím nedoceněná pachysandra (Pachysandra terminalis), která je pěstitelsky zcela nenáročná, rychle roste a po několika letech je velmi atraktivní. Má kultivar se zelenými nebo s bíle skvrnitými listy (Pachysandra terminalis "Variegata"). Při jejím vysazování je třeba zabránit slunečným místům, kde její listy nepěkně zežloutnou. Stále zelený barvínek menší (Vinca minor) bude vyžadovat vlhčí půdu, ale na rozdíl od břečťanu má i květy pěkné modré nebo fialové barvy. Podobný, ale trochu choulostivější je barvínek větší (Vinca major) se vzdušnějším a s půvabnější růstem. Atraktivní lesklé stálezelené listy nabízí kopytník(Asarum europaeum), který se vyskytuje i v našich lesích.Podobně jako barvínek vyžaduje vlhčí půdu. Pěkný souvislý porost v polostínu a stínu vytvoří i na jaře kvetoucí škornice(Epimedium versicolor), podléšky (Hepatica nobilis), hluchavky(Laminum galaobdolon) a také nenáročný plicník(Pulmonaria officinalis). Atraktivními pestrobarevnými listy určitě zaujme porost houtuynie (Houttunia cordata). Velmi pěkně působí i žlutě kvetoucí kobercovitá valdštajnka (Waldsteinia Terni), které se bude dobře dařit i pod břízami, kde jiné rostliny jen těžko dokáží růst. Na slunci, ve stínu i polostínu se výborně daří i pakostě (Geranium), která dokáže zelené plochy pokrýt nejen listy, ale i množstvím nádherných drobných růžových a fialových květů. Místo si zde najdou i okrasné jahody (Fragaria "Pink Panda"). Díky nádhernému olistění se na vytvoření zelených koberců hodí i funkie (Hosta) a pnoucí brsleny(Euonymus fortunei). V sortimentu půdopokryvných rostlin se v poslední době objevila i poléhavá fuchsia (Fuchsia procumbens), vysoká jen 10 cm. Dobře odolává i nízkým zimním teplotám. Zajímavé kvetoucí koberce dokáží vytvořit i půdopokryvné růže.
Příprava pozemku a výsadba
Jak si můžeme takové plochy založit a vysadit? Předpokladem úspěchu je příprava půdy, především její důkladné odplevelení. Pozemek na výsadbu takové zelené plochy je třeba začít připravovat alespoň dva měsíce před plánovanou výsadbou. V tomto období je třeba pravidelně odstraňovat rostoucí plevel i s kořeny. Zaměřit se třeba i na vytrvalé plevele s oddenky. Pokud jich je na pozemku několik, bude efektivnější použít herbicidy. Pokud byste zanedbali důkladné odplevelení, rychle rostoucí plevel by mohla získat nad osázenými rostlinami převahu. Po dvou-třech letech po výsadbě půdopokryvných rostlin je již minimální možnost, že se tu plevel objeví. Po důkladném odplevelení je vhodné navézt na pozemek kompostovou zeminu nebo humus a plochu zrýt. Těžší půdy je třeba ještě upravit přidáním rašeliny a písku. Po přehrabání by půda měla zůstat kyprá - taková musí být po celou výsadby.
Při samotné výsadbě se doporučuje po ploše nešlapat,
ale rostliny vysazovat z desky položené na půdě. Vzdálenost jednotlivých rostlin při výsadbě závisí na tom, zda jde o odnožující se, nebo trsnaté druhy. Při výběžkatých druzích se vzdálenost výsadby rostlin mezi sebou určuje podle velikosti osazované rostliny a rychlosti růstu (tuto informaci získáte v příslušné literatuře nebo v zahradnictví). Obecně platí, že čím méně rostlin se vysadí na jeden čtvereční metr, tím déle budete na pěkně zelený koberec čekat. Obyčejně se vysazuje osm až čtrnáct rostlin na čtvereční metr. V případě trsnatých druhů obvykle rozhodují velikost a šířka dospělých rostlin.Rostliny je lepší vysazovat s kořenovým balem a po výsadbě třeba plochy pravidelně zavlažovat, dokud se rostliny nezačnou rozrůstat. Po výsadbě se také doporučuje mezi jednotlivé rostliny nasypat mulčovací kůru. Jen co porost zaroste, pohyb po této ploše bude problematičtější. Na rozdíl od trávníku totiž tyto rostliny nesnesou pošlapání. Vzhledem k tomu, že cílem je dosáhnout jednolitou a souvisle porostlou plochu, nedoporučuje se na jednom místě kombinovat různé druhy rostlin.Je třeba se zaměřit pouze na jeden druh, případně vytvořit dva porosty - každý z jiného rostlinného druhu.
