Chile - země ledově modrých jezer
Dálnice Carretera Austral zřejmě patří k nejpozoruhodnějším a nejnamáhavějším cyklistickým trasám na světě.
Skládá se z nekonečných úseků prázdné špinavé cesty obklopené lesy, horami, ledovci a jezery a s jedinečnými vesnicemi, kempy zdarma a horkými prameny kolem. Dálnice je natolik vzdálená od civilizace, že v některých dnech zahlédnete pouze ojedinělého jezdce na koni (jinete) doprovázeného smečkou svých psů.
Je však zvládnutelná - vše, co potřebujete, je pevné jízdní kolo, schopnost lehce zabalit a smysl pro dobrodružství - a můžete absolvovat tuhle cyklistickou túru svého života.
Poloha
Dálnice Carretera Austral dlouhá 1240 km vede venkovskou chilskou Patagonií od pobřežního města Puerto Montt na severu k městečku Villa O’Higgins na jihu.
Její stavba začala v roce 1976, dokončena však byla až v roce 2000 kvůli nebezpečnému a obtížnému terénu. Stavělo ji asi 10 tisíc mužů ze Stavebního komanda Chilské armády, z nichž zde mnoho přišlo o život, takže je okolí cesty poseto pomníčky.
Před postavením této dálnice jediná přístupová cesta do této vzdálené části Patagonie zahrnovala cestování přes sousední Argentinu, což znamená, že tato oblast si dodnes zachovává své jedinečnou drsnou a nenarušenou přírodu a vlastní silnou identitu.
Jeho obyvatelé jsou drsní, vynalézaví a pyšní na svou regionální identitu: muži často nosí tradiční ponča, jezdecké kalhoty z ovčí kůže a patagonský černý baret.
Tahle trasa však pro Vás může výzvou. V současnosti jsou v plánu dva oddělené projekty přehrad s vodními elektrárnami, které mají společně zahrnovat sedm hrází a 2300 km dlouhé přenosové vedení, které bude odvádět vytvořenou elektřinu do středního a severního Chille.
Jejich dokončení se plánuje na rok 2025. Proti nim však probíhala hlasitá místní i mezinárodní debata spolu s odmítavými kampaněmi Patagonia sin Represas (Patagonie bez přehrad) zdůrazňující nevratné sociální a ekologické škody. Ať už bude projekt přehrad pokračovat nebo nebude, je jen málo pochyb o tom, že by se tato oblast v budoucnu obešla bez rozvoje tohoto druhu.
Pro cestovatele po dálnici Carretera Austral by však realizace projektů přehrad znamenala roky prací na dálnici spolu s pohybem těžké stavební techniky. Také by obnášela kácení lesů a odstřelování úbočí hor, aby zde mohly být vyvrtány trasy pro vysokonapěťové vedení, což by byl značný zásah do tohoto zatím malebného prostředí.
V jednom úseku by cyklistická trasa měla vést kolem stojaté vodní nádrže s hydroelektrárnou, namísto dnešních prudkých ledově modrých vod řeky Rio Baker, kterou napájejí ledovce a která je nejsilněji tekoucí chilskou řekou.
Na dálnici by byl větší provoz, v oblasti více lidí (jen na stavbu přehrady ve vrcholném stádiu bude potřeba minimálně 6 000 dělníků), a tak by tato část Patagonie navždy ztratila svůj dojem izolovanosti v čase.
Příroda všude kolem
Ve své severní části dálnice prochází sytě zelenými lesy jihoamerických cypřišů a modřínů alerce, tepú, lengua a coigüe.
V přírodě se zde vyskytují ohrožené druhy zvěře, jako je elegantní jelínek huemul nebo drobný kopytník pudu, při svých 35-45 cm nejmenší na světě. V lesích občas řvou pumy.
Kondoři se vznášejí nad vrcholky hor, datlové ťukají s ozvěnou mezi vysokými stromy a kolibříci poletují mezi fuchsiemi a obřími listy chilské rebarbory (gunnera), která dorůstá výšky až 2 m.
Syrovost života v patagonské přírodě je zřejmá: město Chaiten vzdálené několik dní jízdy na kole (plus minimálně tři plavby trajektem) nedaleko města Puerto Montt bylo v roce 2008 zcela pohřbeno pod sopečným popelem. V současnosti ho několik odhodlaných navrátilců znovu staví.
Jak dálnice míří na jih, lesy přecházejí z mírných deštných pralesů na subpolární lesy, které jsou domovem opadavého antarktického buku. Na jižním konci dálnice začínají úseky patagonské tundry: široká travnatá údolí a křovinaté náhorní plošiny střídané mokřinami a jezery.
Dálnice Carretera Austral a její odbočky procházejí dvěma národními parky, Národním parkem Hornopirén s jeho sopkou a Národním parkem Quelat s jeho pozoruhodným visícím ledovcem, ze kterého pravidelně s rachotem odpadávají kusy ledu do jasně modrého jezera.
Podél trasy se také nacházejí horké prameny a na fjordu Puyuhuapi u Quelatu se můžete ponořit do jezírka zahaleného párou a sledovat přitom proplouvající delfíny a kolibříky pijící nektar.
V Parku Pumalín, který je pozoruhodný svými fjordy a hustými lesy a který je v soukromém vlastnictví, budete mít přístup k několika horkým pramenům.
Potom se cesta ponoří do oblasti s ledově modrými jezery, jako je Lago General Carrera, ohromujícími mramorovými jeskyněmi a světle modrými stuhami řek.
Zdejší řeky odvádějí vodu z jihopatagonského ledového pole, největšího na jižní polokouli mimo Antarktidu. Ohromné ledové stěny plující jako ledovce z ledového pole můžete navštívit jako vedlejší výlet při své cyklistické cestě.
Dálnice končí v malém městě Villa O’Higgins. Odtud se pak cyklisté dostanou přes hranici s Argentinou složitou cestou pěšky a lodí. Trasa je zde totiž většinou příliš nerovná, takže na ní nemůžete jet na naloženém kole, ze kterého musíte slézt a tlačit ho.
Praktické záležitosti
Po dálnici Carretera Austral je nejvhodnější jet ve směru ze severu na jih (kvůli převážně západním a severozápadním větrům) během zdejšího krátkého léta, které je mezi listopadem a březnem. Tehdy je v této věčně deštivé části světa také méně srážek.
Podél trasy najdete bezpečná místa ke kempování zdarma, a to na mnoha pozoruhodných místech přímo u dálnice. V malých městech a vesnicích se cyklisté mohou ubytovat v místních hostales nebo u místních lidí doma. Přijetí je vždy vřelé, jídlo masité a konverzace probíhá kolem kuchyňského sporáku na dřevo.
Vezměte si své nejteplejší nepromokavé vybavení (péřovou bundu a spací pytel pro všechna roční období), plavky na vykoupání se v ledové vodě i v horkých pramenech, stan a kempinkový vařič.
Snažte se zabalit lehké věci, budete později na kopcích vděční. Udělejte si dostatek času (minimálně šest týdnů, abyste mohli podniknout i některé vedlejší výlety) a užívejte si ticha Patagonie dřív, než se navždy změní.
