Jak se dostat na jihoamerickou sopku
Na sopkách je vždy něco magického. V našich představách mohou mít jihoamerické sopky dokonale tvarovaný ledový vrcholek, nad kterým se vznáší proužky bílého kouře, takže připomínají tajemné hory z pohádek.
Představují sílu, která vzbuzuje bázeň, a i když jsou v klidu, představujeme si je pokryté ohnivou lávou, vystřelující kameny a chrlící oblaka popela.
Výstup na sopku dává zvláštní pocit uspokojení: když se dostanete nahoru, můžete obdivovat nejen okolí z ptačí perspektivy, ale také mrazivý pohled dovnitř hory.
Prostor celých And, které se táhnou podél západního pobřeží Jižní Ameriky, je poset četnými sopečnými kužely s ledovou čepicí. Některé jsou mimořádně vysoké, zatímco jiné mají postupně se svažující stěny, které nabízejí vhodné trasy pro výstupy.
I když tyto hory je není dobré brát na lehkou váhu, protože výstup vyžaduje odpovídající vybavení, aklimatizaci a obvykle také profesionálního průvodce. Vyšplhat na ně však může kdokoli, kdo je fyzicky zdravý a duševně odolný.
El Misti, Peru, 5 822 m
Tradičně to bývá první vrchol, na který se návštěvníci sopek v Jižní Americe vydají. Nachází v sousedství města Arequipa v jižním Peru a zvedá se do výše nad vyprahlým okolím jako dokonalý vulkanický kužel.
El Misti je stále aktivní vulkán, který naposledy vybuchl v roce 1985. Ve městě Arequipa si zaplaťte průvodce, který Vás terénním vozidlem odveze k úpatí hory, odkud je na její vrchol potřeba dvoudenní výstup.
Vzdušný tábor se nachází ve výšce 5 400 m na štěrkovém svahu. Odtud vyrazte ještě za tmy, abyste se dostali na vrchol před polednem, zatímco zpět se dostanete snáze a rychleji po přírodních skluzavkách z jemného popela a suti.
Na El Misti je nejvhodnější vystupovat mezi červencem a listopadem, kdy je zde nejméně sněhu a výhled je nejčistší. Není zde trvalá sněhová pokrývka, takže celá trasa vede kamením a posouvajícím se sopečným popelem, v chladnějším období však může být potřeba také cepín a mačky.
Poblíž vrcholu se nachází sirnatý žlutý kráter s bublajícím bahnem a průduchy s unikajícím sopečným plynem.
Ampato, Peru, 6 248 m
Nečinná sopka Ampato se tyčí v odlehlé suché oblasti 100 km severozápadně od Arequipa a je známá spíše jako místo odpočinku Ledové panny, mumie inckého dítěte, kterou archeologové objevili u jejího vrcholu v roce 1995.
Většina turistů navštíví vrchol během tří až čtyřdenní okružní cesty z Arequipa a kempuje ve výškách 5000 m a 5500 m, aby se aklimatizovala.
Jak nadmořská výška, tak terén způsobují, že je výstup na Ampato obtížnější než na El Misti: vede zčásti přes ledovec a zčásti musíte šplhat na skalnatý hřeben, proto je vhodné mít průvodce.
Výstup zahrnuje kempování v otevřené suché pustině (v některých úsecích s sebou budete muset nosit vodu) a úžasný výhled na okolní pláně i na Cordillera Ampato, horský hřeben spadající do And. K němu patří rovněž aktivní sopka Sabancaya se svými 5976 m, která stále vypouští kouř a výpary.
Cotopaxi, Ekvádor, 5 897 m
Přestože se tyčí blízko rovníku, impozantní výška této hory je příčinou, že je její vrchol zahalen v mracích, takže má stálou ledovou pokrývku.
Je to jedna z nejvyšších sopek na světě, její poslední velký erupce se odehrála v roce 1903, avšak seizmická aktivita byla zaznamenána ještě v roce 2002.
Coby centrální bod krásného vysokohorského parku Parque Nacional Cotopaxi patří tato sopka k nejčastěji slézaným vrcholům v Jižní Americe. Většina návštěvníků se vydává nahoru a zpět při dvoudenním výletu.
Štěrková cesta vede do výše 4 600 m a studenou stísněnou noc strávíte v refugiu, horské boudě ve výšce 4 800m. Vezměte si zátky do uší, spací pytel a teplou bundu, protože teplota po západu slunce rychle klesá.
Den zdolávání vrcholu začíná ve světle čelních lamp v 1 hodinu v noci, když šňůra horolezců zasekne mačky do křupavého sněhu a pomalu se vleče k vrcholu s nadějí, že ho dosáhne před svítáním.
Prodejci v Quitu, které je asi 75 km od Cotopaxi, nabízejí různé druhy výstupů, které jsou často kombinované s horskou cyklistikou, jízdou na koni, pěší turistikou a s kempováním v národním parku.
Nejlepším místem k pobytu, aklimatizaci, přípravě k výstupu a užívání si úžasného prostředí ekvádorského ranče estancia je však Hacienda El Porvenir zasazená v řídké hornaté krajině hned vedle parku.
Chimborazo, Ekvádor, 6 267 m
Tato sopka je divočejší, větší, odlehlejší, chladnější a větrnější než Cotopaxi. Kvůli své poloze pouze jeden stupeň jižně od rovníku, kde je zemská kůra nejsilnější, je zároveň Chimborazo nejvyšší horou světa, pokud měříme od středu planety, a to dokonce vyšší než Mount Everest.
Nachází se v jihozápadním Ekvádoru 30 km jihovýchodně od města Riobamba. Nečinná sopka Chimborazo se zvedá z vysokohorských travnatých plání známých jako puna, kde se pasou ovce a divoké lamy vikuňa, přestože vrcholek hory halí ledovce.
Výstup na vrchol je součástí dvou až třídenní okružní cesty z Whymper Refuge, jednoduché boudy, ve které můžete strávit noc ve výšce 5 000 m. Výstupy však často překazí špatné počasí a čekání na jeho zlepšení může trvat mnoho dní.
Výstup na Chimborazo je technicky náročnější než na Cotopaxi, avšak několik společností nabízí výstupy s průvodcem i horolezeckou přípravu, takže je její vrchol vzrušující, avšak dosažitelnou výzvou i pro horolezeckého nováčka.
Parinacota na hranici Bolívie a Chile, 6 348 m
Tato hora se klene na hranici mezi Sajama National Park v Bolivii a Lauca National Park v Chile a je jednou z nejfotogentičtějších sopek-dvojčat, známou také jako Los Cerros de Payachata.
Přestože nebyla Parinacota v nedávné historii aktivní, není ještě považována za nečinnou. Se svými svahy v pravidelném úhlu 35° nabízí Parinacota výstupové trasy po kamenech i sněhu a ledu, kde jsou potřeba mačky a cepíny, nevyžadují však příliš technických horolezeckých schopností.
Nepředvídatelným prvkem na Parinacotě jsou sněhové formace nazývané penitentes, což jsou tenké ledové věže, které mohou vyrůst do výšky až několika metrů a výstup ztížit nebo přímo znemožnit, pokud zablokují obvyklé trasy.
Spolehliví průvodci Vás však budou informovat o současných podmínkách na hoře a mohou Vám zařídit logistiku spojenou s výstupem. Jak hlavní město Bolivie La Paz 300 km na sever tak město Arica na chilském pobřeží 180 km na západ jsou možné počáteční body výstupu na Parinacotu.
La Paz asi možná vhodnější, protože leží v nadmořské výšce 3650 m, takže s aklimatizací začnete už tady. Odměnou za třídenní výstup a sestup jsou pak neuvěřitelné výhledy na suchou náhorní rovinu a vzrušující pohled do ledem pokrytých kráterů této dvojsopky.
Villarica, Chile, 2 847 m
Tato sopka nenabízí vysokohorské podmínky s řídkým vzduchem tak jako výše uvedené sopky, je to však jedna z nejaktivnějších v Andách, takže je pravděpodobné, že zde uvidíte sloupce sopečných plynů a možná i lávu.
I když tahle hora není obzvlášť vysoká, její poloha 39° na jižně od rovníku je dostatečně chladná, aby si udržela ledovce o rozloze 40 km2. Hora Villarica i se stejnojmenným národním parkem, který ji obklopuje, je dostatečně blízko města Pucón, aby pěší turista zvládl cestu tam a zpátky během jednoho dne.
To znamená, že se můžete ubytovat v pohodlnějších podmínkách, např. v krásných lázních Aldea Naukana předtím a poté, co vyrazíte na sopku. V zimě, která zde trvá od května do listopadu, se ze svahů Villaricy stane lyžařské středisko, ze kterého můžete zároveň podnikat výlety na úbočí hory.
Ojos del Salado na hranici Argentiny a Chile, 6 893 m
Tato hora je skutečné monstrum, je to nejvyšší sopka světa zvedající se z šedé měsíční krajiny pouště Atacama.
Poslední vulkanická aktivita v Ojos del Salado se objevila v roce 1994 a kyselé sírové výpary stále občas vanou kolem jeho vrcholků. Na tuto horu se můžete dostat z obou uvedených zemí.
Z města Copiapó na chilské straně je to teoreticky možné, pokud však podmínky dovolí a pokud to zvládne najaté vozidlo, které se musí vyšplhat do výšky 5 800 m.
V roce 2007 chilská expedice dosáhla motorovým vozidlem dosud nejvyšší nadmořské výšky 6 688m. Na argentinské straně si můžete u místních lidí ve vesnici Fiambalá domluvit pronájem terénního vozidla a výstup s průvodcem, anebo si totéž můžete rezervovat u horské průvodcovské agentury ve velkých městech.
I když je výstup především pěší, poslední fáze před vrcholem, kterou musíte slézat s pomocí rukou, Vám může dosažení vrcholu překazit, pokud nejste dobře adaptovaní na výšky.
Většina turistů proto místo jízdy vozidlem volí pomalý výstup, aby předešli problémům při náhlé změně nadmořské výšky. Trasu mohou také někdy zablokovat tyčící se penitentes . Kromě toho musíte být připraveni na silný vítr, pálící slunce a na mrazivé noci.
To je však pravá syrová příroda se svojí krásou a možná nejextrémnější výškový zážitek dostupný těm, kdo nejsou horolezci.
