Buchara Uzbekistán
První zprávy o městě Buchara pocházejí z roku 2500 př.n.l. Díky své poloze na řece Zaravshan to byla vždy významná oáza v poušti, která se stala důležitou zastávkou všech obchodních karavan.
Její příjemné prostředí se ještě navíc podpořilo výstavbou dobré kanalizační sítě. V Buchaře naleznete celkem 120 bazénů, a příjemné posezení ve stínu 400 let starých morušovníků přijde v odpoledním vedru k duhu jak místním lidem, ta i turistům. Také proto se v Bucharě vždy dařilo řemeslníkům a obchodníkům. Například výroba nožů má v tomto městě staletou tradici. Nejkrásnější pohled na město v zapadajícím slunci vám poskytne nejvyšší minaret Poi Khalon, který je vysoký 46,5 metru, a byl postaven v letech 1123 – 27. Bohužel ani tento minaret, podobně jako minaret v Samarkandu není běžně přístupný. Ale pokud budete mít štěstí, tak za „malý“ úplatek se tam dostanete.
Za nejhezčí chrám v Buchaře je považována mešita Bollo-Hauz, která vznikla v letech 1712-13 a je pořád aktivní. Za sovětské éry byla mešita zavřená, ale v současnosti se používá jako bucharská páteční mešita. Tou nejstarší stavbou Buchary je pevnost Ark. Pevnost byla vybudována v 1. století a významně přestavěna ve 4. století. Město Buchara byla prosperujícím městem už 2000 let př.n.l., v 1. století, kdy byly vybudovány první dvojité hradby, což byla v té době finančně náročná záležitost. Buchara si to však díky své pozici na Hedvábné stezce mohla dovolit.
Město mělo minulých časech12 bran, a u každé z těchto brán stála malá mešita, kde se příchozí umyli a pomodlili. Jednou z nich je také Bílá mešita, která v dnešní době slouží jako muzeum, v které jsou vystaveny spisy ze 16.-20. století. Pevnost byla vlastně malým městem ve městě, neboť v ní bydleli příslušníci královské rodiny a nejvyšší šlechtici. Před hradbami se rozkládala tržnice, a ženy vládců či šlěchticů si vybíraly zboží, aniž by je přitom bylo zezdola vidět. Jedinou zachovanou část Královského paláce v Bucharě je Trůní sál, který sloužil rovněž jako recepční hala, a pochází ze 16. Století. Zbytek paláce byl bohužel zničen v roce 1920.
Na nejznámějším bucharském náměstí, nazývaném podle jedné z mešit Poi Khalon, se nachází hned tři význačné stavby - mešita Poi Khalon (16. st.), minaret Poi Khalon (12. st.) a medresa Mir-i-Arab (16. st.). Mešita Poi Khalon (Kalyan) byla postavena počátkem 16. století v typickém timurovském stylu a jednalo se o druhou největší mešitu ve Střední Asii. Galerie této mešity je zastřešena 288 kupolemi, které stojí na 208 sloupech, na dvoře se může modlit současně 10.000 věřících. Ti perfektně slyší díky akustickému systému, který se používá rovněž už od dob Timurovců. Mešita je dodnes aktivní a každý pátek se sem chodí modlit místní lidé v tradičním oděvu. Na nádvoří stojí monument, který je věnován nevinným dětem, které byly zabity Čingischánem. Čingischán vjel na nádvoří mešity na koni, a po upozornění, že se má v chrámu poklonit, počal nemilosrdně stínat hlavy všech přítomných a jejich dětí.
Další památkou, na kterou můžete v Buchaře narazit je Medresa Mir-i-Arab, která vznikla v roce 1535. Dodnes slouží jako škola koránu. Proto si ji můžete natočit jen zvenku, dovnitř není nevěřícím povolen přístup. Lab-i-Hauz je nejoblíbenějším místem odpočinku návštěvníků Buchary. Jedná se a to doslova o náměstí kolem bazénu, což volně označuje jeho pojmenování - slovo "lab" znamená "rty" a má vyjadřovat skutečnost, že stavby jsou zde rozestavěny kolem vodní nádrže jako rty kolem vlhkých úst.
Další hezkou památkou je mešita Nadir Divan Begi, která je z roku 1620. Mešita má velice jednoduchou výzdobu, protože sloužila jako meditační místo dervišům. Další medresa, která se v Buchaře nalézá je Medresa Kukeldash, která byla postavena v letech 1568-69. Jedná se o největší medresu v Buchaře, která má celkem 160 pokojů, a za sovětské éry zde sídlila vláda Uzbecké SSR.
Ani vysoké teploty by vám neměly nezabránit v tom, abyste se nešli ještě víc zapotit do jednoho z místních halamů /lázní/. Určitě si vyberte ty nejstarší, které se stavěly již počátkem 16. Století. Podlaha v hammamu je vyhřívaná zespodu. Nejprve se posadíte, nebo si lehnete na vyhřívané mramorové desky. Doporučujeme ale asi tak na 20 minut. Míra vlhkosti závisí na tom, nakolik se budete při tomto procesu polévat vodou. Mokří budete ale stejně, ať se budete polévat nebo ne. Potom vám již zbývá jen se položit se na lehátko a nechat se rozválcovat místním masérem:-).
Autor: Martina Dvořáková
