Čajové plantáže Bangladéš
"Čaj, čaj, čaj", to uslyšíte vykřikovat malé místní bangladéšské hochy, kteří s bandaskou rezavého přeslazeného nápoje pobíhají po ulicích.
V jedné ruce drží bandasku a v druhé zase třímají papírové kelímky a nalévají v hluku a prachu ulic pocestným z a úplatu čajík. Keřové čajové lístky mají v době sklizně několik centimetrů, vypadají a chutnají jinak, než drobnohledné kousíčky louhované spolu s papírem.
Návštěva čajových plantáží severovýchodního cípu Bangladéše vám odhalí ruční práci placenou zhruba 20 bangladéšských penízků za hodinu. Uvidíte ženy, které trpělivě otrhávají jednotlivé lístky z keřů a házejí je do vaku, který mají přivázaný na zádech. Plantáže, které pořád patří britské společnosti, mají oficiálně pro turisty vstup uzavřen. Ale pár dolarů „bokem“ to spraví. Na bangladéšského průvodce má tento počin pozitivní účinek:-).
Provede vás mezi sběračkami, ukáže jejich práci i šlechtitelské zázemí, kde se testují nové kultivary keřů, které jsou pojmenovány po moravském jezuitovi Josefu Kamelovi (Camelia sinensis). Nakonec vám průvodce nabídne nápoj několika barev.
Místní lidé pijí naprosto odlišný čaj. Na místních ulicích uvidíte v omlácených konvicích, jak se vaří voda, a v ní probublávají čajové lístky. Pro turisty je to naprosto ideální nápoj, protože je převařený a tudíž nezávadný. Na nějaké vítací rituály se v Bangladéši nehraje. Čaj je zde jen nápoj a ne hra či rituál. Čaj je zde velmi obratně scezen a než se stačíte vzpamatovat a vznést nějaký protest, tak v něm máte mléko a slušnou porci cukru.
Autor: Martina Dvořáková
