Nízký poklus - Atletická běžecká abeceda 1.
Běh je základním a přirozeným pohybem. Běžecká cvičení se nevyužívají jen v atletice. Není náhodou, že velká část kondičních trenérů jsou původem atleti. Atletika v sobě spojuje základní lidské pohyby jako jsou běhy, hody, skoky. Ty můžeme najít v různých provedeních ve většině sportů.
Atletická běžecká abeceda je formou běžeckých cvičení. Tak, jako se slova skládají z písmen abecedy, i běh je možné rozdělit na taková "písmenka". V konkrétních cvicích atletické abecedy se tak dají odděleně procvičit a zdůraznit důležité části celku - běhu. Znalost "písmenek" vlastního pohybu může zásadním způsobem ovlivnit kvalitu sportovního výkonu / hry v jakémkoliv sportu.
Výsledek takového tréninku proto neocení jen běžci. Své uplatnění si běžecké cviky najdou v každém sportu, kde je běžecký pohyb zastoupen v jakékoliv podobě a rozsahu.
Na co je atletická běžecká abeceda dobrá:
Cvičení pomáhají při zvládnutí racionální techniky běhu. Abeceda odstraňuje špatné pohybové návyky, které již sportovec má. To příznivě působí na rychlost pohybu sportovce a jeho nižší energetickou náročnost. V tenise to např. může znamenat doběh téměř ztraceného míčku a energeticky úspornější pohyb během celé hry - více sil na další část zápasu.
Cviky pomáhají zlepšovat frekvenci běhu. Jsou vhodnou formou rozcvičení před hlavní částí tréninku. Sval dostává rozcvičení po částech - izolovanější procvičení a zahřátí svalů. Působí tak i prevence proti možnému poranění.
Nízký poklus
Nízký poklus je prováděn na místě nebo s pomalým posunem vpřed. Při atletické abecedě stačí 20-30m úsek. Není důležité co nejrychleji tuto vzdálenost překonat. Důraz by měl být na správnou techniku prováděného pohybu. Největší pozornost se při nízkém poklusu věnuje tzv. dvojité práci v hlezenním kloubu.
Dokrok je na přední část chodidla. V okamžiku dotyku špičky s podložkou následuje zhoupnutí na patu. Hmotnost se pozvolna přenáší přes střední část chodidla na patu. Od úplného přenesení váhy na patu následuje okamžité a plynulé odvíjení chodidla od paty směrem ke špičce.
Trup je vzpřímený, pohled směřuje vpřed. Ramena nesmí být rigidní. Práce paží je plynulá a uvolněná. Dbá se na přirozenou výměnu ramen. Ruce jsou ohnuté v loktech, které se přirozeně pohupují po stranách trupu. Využívají se i varianty s úplným vypuštěním práce paží. V takovém cviku jsou paže volně spuštěny podél trupu. Dbá se na jejich úplné uvolnění - především v ramenou.
Nejčastější chyby:
Nesprávná práce v hlezenním kloubu: došlap na celé chodidlo, běh jen přes špičku, nesprávné přenášení váhy a pod.
Strnulá práce paží, tuhá ramena.
Rychlý pohyb vpřed na úkor techniky cviku. Jako korekci lze využít nízký poklus na místě, s následným vědomě pomalým posunem vpřed. Sportovec může jít za zkušenějším sparingem, který ho přirozeně bude brzdit.
Hrbení se a koukání do země.
Nepokládání chodidel rovně - špičky směřují ven. Většinou se jedná o důsledek zkrácených svalů nohou, především vnější části hýždí. Předpokladem pro správné provedení techniky tohoto cviku i samotného běhu je optimální délka svalů. Na korekci se využívá zvýšený důraz na uvolňovací cviky.
Autor: Martina Dvořáková
