Box a jeho charakteristika
Box, jeden z nejstarších olympijských sportů, patří mezi úpolové sporty. Existuje profesionální box a olympijský styl boxu (amatérský box).
Olympijský styl boxu: Je to sport, ve kterém proti sobě "bojují" dva borci (v současnosti již i ženy) v ohraničeném prostoru (ring) a v časovém limitu (čtyři kola po dvě minuty s přestávkami po jedné minutě).
O výsledku může rozhodnout sám boxer ještě před ukončením časového limitu, když se mu podaří soupeře zasáhnout dovoleným způsobem tak, aby již nebyl schopen pokračovat v boji. Tehdy zápas ukončí ringový rozhodčí verdiktem KO nebo RSC (Referee stop contest). Pokud oba boxeři vydrží až do konce časového limitu (tedy všechny čtyři kola), tak o vítězi rozhodují bodoví rozhodčí sedící kolem ringu. V trendu je v současnosti elektronické bodování pomocí tlačítek napojených na počítač. Rozhodčí stlačuje tlačítko (modré nebo červené - podle barvy rohu boxera, kterému chce bod přisoudit), vždy když postřehne regulérní úder. Bod se boxerovi připíše pouze, pokud ho zmáčkli alespoň tři z pěti rozhodčích v jedné sekundě. Pokud je boxer veřejně napomínán ringovým rozhodčím (za faul, držení atd.) jeho soupeři se přičítají dva body. Po třech veřejných napomenutích je diskvalifikován.
V součastnosti se výstroj boxera stále více zdokonaluje, aby byl tento sport co nejvíce bezpečný. Výstroj boxera skládá z přilby, která chrání hlavu na místech, kde je úder zakázán. Dále chránič zubů, tílko, trenky, boxboty, bandáže na ruce, suspenzor, no a samozřejmě boxerské rukavice. Boxeři vzájemně soutěží ve váhových kategoriích. Váhové kategorie jsou do 48kg, 51, 54, 57, 60, 64, 69, 75, 81, 91 a nad 91kg.
Rozdíl mezi olympijským stylem boxu (amatérským) a profesionálním boxem:
Pro obecnou veřejnost je známější profesionální box, který je mnohem více propagován v komerčních médiích. Nejen v USA se těší obrovské popularitě. Pro mnohé laiky představuje název "profesionální box" vyšší kvalitu než amatérský box. Často je však opak pravdou. Právě proto je pro amatérský box výstižnější název: olympijský styl boxu. Drtivá většina dobrých profesionálních boxerů byla nejprve velmi úspěšná v amatérském ringu. Jména jako Muhammad Ali, Lennox Lewis, Vitali Klichko či Henry Maske se nejprve zapsala do historie Olympijských her jako jejich vítězové. Snad jen výjimkou potvrzující pravidlo je Mike Tyson, který toho v amatérském ringu moc neodboxoval, i tak se však stal armádním mistrem USA. Mnozí profesionální boxeři jsou většinou jen slabým odvarem amatérského boxu, ve kterém se nedokázali prosadit. Ti lepší jsou většinou "ověnčení" už úspěchy z amatérského ringu a do "profi boxu" vstoupili hlavně kvůli finanční stránce věci. "Profi box" je totiž mnohem víc byznys než sport.
Je to velmi dobře zorganizovaný kolotoč, který roztáčejí různí promotéři, jako například známý Don King. Mnozí boxeři jsou jen dohazovaní, aby si na nich jiní udělali jméno. "Profi boxeři" by se dali rozdělil do tří skupin.
1.skupina - hvězdy, které mají za sebou již úspěšnou amatérskou kariéru a jejich boxerské umění je zaručeno. Například Roy Jones Junior, Lennox Lewis, Zslot Erdei, v minulosti Ali či Foreman.
2.skupina - boxeři, kteří mají také svoji kvalitu, jsou "chováni" na to, aby si udělali dobrou bilanci zápasů a pak mohli nastoupit proti nějaké hvězdě.
3.skupina - boxeři, které nazývat boxery je asi hřích. Ti chodí od zápasu k zápasu a prohrávají s boxery z 2.skupiny. Boxeři 2.skupiny si na těchto boxerech udělají dobrou bilanci, aby mohli boxovat o mistra světa. Pak se udělá velká reklama - zápas o mistra světa: obhájce - řekněme Roy Jones Junior a jeho vyzyvatel - pro veřejnost neznámý boxer z 2.skupiny, ale se zastrašující bilancí zápasů. Nazvěme ho "XY". Bilance boxera XY-32 zápasů, 31 vyhraných, 25 KO ! Nikdo ho nezná, ale každý laik si řekne - umm, ten musí být dobrý. Udělá se velká reklama, každý se těší, shání lístky a televizní stanice se předhánějí o získání práv na tento zápas. Přijde zápas a v něm se jen ukáže, že XY ani zdaleka není tak dobrý, jak ukazuje jeho bilance a zápas končí někde v 3.kolo KO ve prospěch obhájce, kterému se tím jen opět zvýší popularita. Jen občas se uskuteční opravdu lákavý duel, jako například v nedávné minulosti Lewis vs. Tyson nebo v dávné minulosti Ali vs. Frazier. Ještě se i před zápasem na tiskové konferenci strhne dopředu dohodnuta bitva, což také jen zvedne popularitu a sledovanost. Dalším důkazem toho, že profesionální box je jen dobře zorganizovaný byznys, je i fakt, že existuje až 14 federací, z toho každá má svého mistra světa! Tři nejuznávanější jsou IBF, WBA, WBC. To znamená, že na světě existuje v každé váze až 14 profesionálních mistrů světa. I váhové kategorie jsou rozděleny mnohem podrobněji než v amatérském boxu. Všechno je to jen proto, aby bylo co nejvíce mistrů světa a co nejvíc zápasů "o mistra světa", na kterých se dá nejlépe zbohatnout.
Amatérský box je něco úplně jiného. Název amatér je nevýstižný už jen z toho důvodu, že každý vrcholový boxer je vlastně profesionál a box je jeho zaměstnání. Jinak nelze tento náročný sport dělat na nejvyšší úrovni. Vrcholem amatérského boxu jsou Olympijské hry. Konkurence je nesmírně silná a už jen kvalifikovat se je úspěch.
Rozdíl mezi olympijským stylem boxu a "profi boxem" je i v pravidlech. U profesionálů se boxuje většinou 12 kol, ale to záleží na dohodě. Délka jednoho kola je 3 minuty. Borec nemá přilbu ani tílko. Největší, avšak neoficiální rozdíl, je v čistotě boje. U profesionálů jsou rozhodčí mnohem více tolerantní k nečistým úderům. Amatéři boxují 4 x 2 minuty, mají přilbu i tílko. Rozdíl v délce trvání zápasu mezi "amatéry" a "profíky" se určitě zdá mnohým příliš velký. Když zápas v profi ringu trvá 12 x 3 minuty, tak je to 36 minut boxu. U amatérů jen 8 minut (bez výčtu přestávek). V amatérském ringu se boxuje mnohem intenzivněji a jakési šetření sil tam neexistuje, tedy alespoň ne na vrcholné úrovni. Počet čistých úderů v amatérském ringu je za 8 minut téměř stejný, jako u profíků za 36 minut. Hlavně když se podíváme na těžké váhy v "profi ringu", které se 90% zápasu na sebe jen lepí. To v amatérském ringu nepřichází v úvahu. Boxer, který se neustále lepí na svého soupeře a drží jej, je v amatérském ringu po třech veřejných napomenutích diskvalifikován. Samozřejmě, že se najdou i u profesionálů boxeři, kteří boxují ve vysoké intenzitě řekněme 10 kol. Takový borci jsou většinou v nižších vahách, ale takových zápasů bývá velmi málo.
Největší ironií boxu je to, že v televizi se často vysílá právě "profi box", který je nečistý a i díky rozhodčím i nebezpečnější pro zdraví. Často se do televize dostávají zápasy, které nemají s boxem nic společného, jako když boxuje boxer z 3.skupiny s boxerem z 2. skupiny. Lepí se na sebe a jejich technika je horší než u dorostenců. Lidé, kteří se o tento sport blíže nezajímají, si udělají svůj vlastní názor podle toho, co vidí. Pak se nelze divit, že u mnohých je tento sport zatracován.
Ještě nedávno se všichni těšili na zápas Lewis - Tyson. Dělala se tomu obrovská reklama. Mnoho lidí považovalo právě tyto boxery za nejlepší na světě. Jistě to byli dobří boxeři, ale oba měli již více než 35 let a ten, kdo se v boxu vyzná, ví, že v tomto věku již boxer nemůže být tak dobrý jako když měl řekněme 28. Přesto to byl hlavně ze strany Lennoxe Lewise kvalitní výkon. Tyson těžil vždy v minulosti z úžasné dynamiky a rychlých přechodů do útoku, což bylo v supertěžké váze nevídané. Ve věku nad 35 let to je již logicky problém.
Závěrem jen konstatování, že není box jako box. Amatérský box má blíže ke sportu, profesionální box blíže k byznysu. Tvrdá dřina v tréninkovém procesu však patří k oběma ...
Autor: Martina Dvořáková
