Zanožování na přístroji ve stoji
Přístroj na zanožování je asi bezvýhradně považován za stroj ženský. Je alternativou k zanožování s kladkou ve stoje. Stejně jako u kladky i toto cvičení je cvičením izolovaným. Asi hlavním rozdílem mezi cvičením na kladce a této čistě strojové variantě je fakt, že stroj "nepustí".
Zatímco pohyb na kladce vyžaduje vyšší úroveň techniky, při cvičení na stroji se chyb dopouští asi mnohem méně cvičících. Pohyb je totiž veden podle vymezené dráhy stroje. U kladky třeba věnovat důraz a zvýšenou pozornost stabilnímu a zpevněnému trupu, protože se závažím na lanku máme větší tendenci měnit polohu trupu, než je tomu při cvičení na stroji.
V obou cvicích se pohybu účastní všechny hýžďové svaly - velký sedací sval, střední sedací sval a malý sedací sval. Výhoda přesnějšího pohybu zanožování na přístroji může představovat i nevýhodu. Zatímco na kladce je možné účinně pohybem více ven od těla práci přenášet na střední a malý sedací sval, na stroji to možné není. Zanožování na přístroji v stoji tak umožňuje procvičit především velký sedací sval.
Naopak za výhodu lze považovat větší rozsah pohybu. Zatímco na kladce se provádí téměř čistě jen zanožování, pohyb na přístroji je delší a je ho možné vést z přednožení.
Provedení:
změkčená část opěradla musí být nastavena tak, aby byla těsně nad kolenem, resp. na úrovni členku (podle konstrukce zařízení). Ruce pevně uchopí držadla, pohled směřuje před sebe. Pohyb je proveden pomalu. Hřbet je přirozeně prohnutý. Trup je stále ve stejné poloze a nevyzdvihuje se předklonem. Po dosažení krajní polohy se snažte procítit kontrakci aktivovaných hýždí a po krátkém okamžiku (asi 1 s.) se pomalým a kontrolovaným pohybem vraťte do polohy výchozí. Brzděním pohybu se tak efektivně využije i sestupná fáze cviku. Po odcvičení série jednou nohou následuje odcvičení druhou.
Dýchání:
vydechnutí nastává v průběhu nejtěžší fáze zanožování. Nádech v době návratu do výchozí polohy, nebo mezi opakováními.
Chyby:
Výrazně předklánění trupu.
Pokud pohyb nevychází pouze z kyčelního kloubu a cvičenkyně si dopomáhá jinou částí těla.
Vytáčení trupu ve snaze o delší pohyb nemá s procvičováním hýždí mnoho společného. Jejich podíl na cviku se tak snižuje a zátěž je přenesena na spodní část zad.
Nekontrolované spouštění zátěže.
Nepřiměřená zátěž.
