Kraul - plavecký způsob
Mezi základní plavecké způsoby patří kraul, znak, delfín (motýlek) a prsa. Z pohledu biomechaniky je nejefektivnější a nejúčinnější plavecký způsob kraul. V praxi to znamená, že se jedná také o nejrychlejší způsob.
Jeho účinnost je dána především polohou těla, která klade vodě nejmenší odpor. Tělo je téměř v horizontální poloze, čímž umožňuje snížit odpor na minimum a usnadnit lepší obtékání vody. Plavec by si měl osvojit techniku s minimem zbytečných a rušivých pohybů, jako jsou pohyby do stran (mimo podélnou osu těla), které zvyšují odpor.
Tělo plavce je téměř ve vodorovné rovině a hlava je ponořena obličejovou částí do vody. Její poloha je důležitá, protože může ovlivnit i jiné části těla. Hlava se nesmí zvedat z vody ani vyklánět mimo podélnou osu těla do stran.
Ramena jsou o trochu výše než boky. Pokud by byly totiž nohy příliš vysoko (na hladině, resp. nad hladinou), účinnost jejich záběru by se radikálně snížila. Na tuto chybu se navíc mohou "nabalit" chyby další, jako například nežádoucí hluboké ponořování hlavy.
Naopak pokud nohy příliš padají, odpor vody opět narůstá. Jaký je správný úhel mezi tělem a hladinou? Záleží hlavně na rychlosti plavání. Při rychlejším plavání úhel klesá a pohybuje se v rozpětí 5 až 0 stupňů. Významnou roli hraje práce nohou. Nohy - zdroj hnací síly je významný zejména u krátkých a rychlých tratí. V případě delšího plavání již nohy slouží zejména k udržování správné polohy těla. Nohy poklesnou a nahoře popsaný úhel narůstá na 5 až 10 stupňů.
Na to, aby mohl plavec optimálně zabírat střídavě pažemi, dochází i k střídavému vytočení trupu do stran kolem podélné osy.
Práce nohou
kraulové nohy provádějí střídavý, rytmicky pohyb směrem nahoru a dolů. Za aktivní fázi se považuje pohyb dolů. Říkáme mu kraulový kop. Aktivní práci začíná noha blíže k hladině. Noha se mírně pokrčí v koleni a začíná pohyb směrem dolů. Kraulový kop vychází z kyčelního kloubu přes stehno, a tak jak se noha napíná, se postupně přenáší i na holeň a nárt. Pohyb je zpočátku pomalý a postupně se zrychluje. Kraulový kop je dokončen nataženou nohou. Po dosažení krajní polohy noha začíná opět stoupat ke hladině. Zpočátku je natažená, ale u hladiny se mírně krčí v kolenním kloubu.
Práce paží
kraul, stejně jako znak, představují plavecké způsoby se střídavou prací rukou. Paže jsou také hlavní hnací silou. Během záběru rukou dochází k vytočení trupu v podélné ose. Tato rotace umožňuje jak efektivnější záběr, tak snadněji přenesení druhé paže nad hladinou. Nádech je realizován na straně přenášené ruky. Během této fáze vzniká vlna, která usnadňuje nádech - plavec tak nemusí vytáčet hlavu příliš vysoko (do strany). Nádech je rychlý a je realizován ústy. Po jeho uskutečnění se hlava vrací zpět pod hladinu. Výdech nastává pod hladinou a to jak nosem, tak ústy.
V kraulu lze rozdělit pohyb rukou do dvou fází. Aktivní záběr pod hladinou a přenášení nad hladinou.
Fáze přenášení:
Jako první jde ven z vody loket pokrčené ruky. Jako poslední dlaň a prsty, které dokončují záběr. Po ukončení záběru se začíná ruka nad hladinou natahovat a přenášet dopředu. Za chybu lze považovat přenášení ruky bokem - mimo podélnou osu těla. Tato fáze končí ponořením dlaně do vody, čímž začíná záběr.
Fáze záběru:
Ruka vstupuje do vody prsty (palcovou stranou), následuje dlaň, předloktí, loket a nakonec celá paže. Za nejvýhodnější úhel, pod kterým by měla do vody vstoupit dlaň, se považuje 45 stupňů. Okamžikem, kdy plavec dlaní zachytí vodu, nastává aktivní práce paže. Na začátku záběru je ruka téměř propnuta před tělem, potom, když ji plavec odstrkuje vzad, se krčí v lokti. Pokrčení je největší v polovině záběru, kdy je paže kolmo k tělu. Od tohoto okamžiku se ruka opět v lokti napíná a ukončuje záběr u stehna.
Záběr je možné realizovat ve třech rozdílných drahách - obrácený otazník, esovité dráze nebo přímým záběrem. V každé z těchto možností je ruka vedena:
Paže téměř natažená nad tělem (hlavou).
Paže se krčí v lokti a předloktí je vedeno pod úrovní trupu.
Paže se začíná na úrovni pasu opět natahovat a začíná odstrkovat vodu do strany (mimo podélnou osu těla) v okamžiku, kdy dlaň dosahuje úrovně kyčelního kloubu.
Autor: Martina Dvořáková
