BOSU
BOSU je unikátní cvičební pomůcka, jejíž historie není příliš dlouhá. V České republice se začala objevovat jen asi před 9 lety. I proto není mezi rekreačními sportovci moc známá.
Mezi průkopníky cvičení s bosu patřili hokejisté a jiní sportovci vracející se zpět z USA. Pro některé znamenalo bosu rehabilitační pomůcku, pro ostatní prostředek pro efektivnější trénink. Jak se rozšiřuje spektrum cvičení s bosu, roste i uplatnění a známost v různých sportech.
Začátky využívání bosu jsou spojeny s rehabilitací. Nestabilní prostředí nutí zapojovat kromě velkých svalových skupin i drobné svaly a opěrný aparát. Pomocí správného výběru cviků může bosu pomoci urychlit zotavení poškozeného vaziva (např. koleno, kotník). U zdravého sportovce naopak takové zpevňování působí jako prevence.
Při vhodně zvolených cvicích je bosu efektivní pomůckou pro odstraňování silové nerovnováhy mezi stranami. Konečným výsledkem tak může být zmírnění vykřivení do strany.
Za předchůdce bosu lze považovat různé formy "balančních desek" a fyzických disků. Všechny mají jedno společné. Snaží se vytvořit labilní prostředí při cvičení. Taková forma cviku neposílí jen běžné velké svalové skupiny. Malé, krátké, kývavé pohyby jsou vynikající trénink, protože šetří velké svaly. Sekundárním efektem jsou pevnější kolena, kotníky, uvědomění si vlastního těla a rychlejší vnitrosvalová koordinace.
Cviky na bosu často využívají izometrickou kontrakci. Izometrické napětí je velmi užitečné, protože při něm dochází k zapojování i hlubokého postulárního svalstva. Pro běžného člověka to například může znamenat správnější, zdravější a pevnější sezení. Pokud jsou svaly naopak ochablé, výsledkem je nesprávná poloha těla a nápor na páteř.
Prakticky v každém sportu je třeba naučit svaly spolupracovat. Izometrická kontrakce pomáhá k vnitrosvalové a mezisvalové koordinaci. Znamená to, že sval dokáže pracovat efektivněji a také se zlepší i jeho spolupráce s jinými svaly. To lze využít i k překonání stagnace. Bez nárůstu svalů tak může výkon dále růst.
Svalstvo nemá být jen na okrasu. Mělo by být i funkční a tedy i koordinované. To by si při čtení těchto řádků měl uvědomit každý pravidelný návštěvník posilovny. Je realitou, že sportovec, který podřepne s 150-200 kg zátěží, s těžkostí provede dřep na jedné noze. Příčina je v nekoordinovanosti konkrétních svalových skupin, jakož i celého těla.
Pokud se cvičí běžný cvik (např. dřep) na bosu, efekt bude výrazně jiný. Koordinace, vyvažování, jemnější pohyb a lepší práce svalů. To vše nutí člověka v mnohem větší míře uvědomovat si pohyb a svaly vlastního těla.
Pro fotbalisty, hokejisty, lyžaře atd. to může v praxi znamenat v milisekundách pozdější reakci konkrétního svalu nebo souhru svalů. Výsledkem může být například únava kritické polohy a vyhnutí se pádu, případně zranění.
Když člověk stojí na něčem nestabilním, tělo musí reagovat okamžitě. Pokud přijde reakce o milisekundu později, správný bod zareagování se promešká a dojde např. k pádu. Na bosu jsou tak svaly nuceny mezi sebou rychleji komunikovat a spolupracovat.
Toto se dá v mnoha sportech využít i z hlediska prevence. Všude tam, kde je pohyb vedený až do krajních rozsahů. Pokud sportovec (např. fotbalista) v kritickém okamžiku zapojí do pohybu o setinu dříve kvadricepsy, nemusí dojít k poškození křížových vazů.
Co dodat na závěr? Pokud vás výše uvedené informace zaujaly nebo jen chcete uniknout z běžného stereotypu zvedání železa, vyzkoušejte bosu. Cvičení by se totiž nemělo stát povinností, ale mělo by zůstat zábavou.
