Obecné a nejčastější chyby při cvičení
Základní a nejběžnější chybou, které se však bohužel dopouštějí i někteří "trenéři" je nekonkretizování cílů. Je to chyba, jíž se dopouštíme dříve, než začneme cvičit. Zamyšlení se a zjištění toho, čeho chceme sportováním dosáhnout je velmi důležité.
Občas se stačí postavit před zrcadlo, zhodnotit a stanovit si dosažitelné cíle. Kromě jednoho velkého vytouženého cíle je dobré si stanovit i drobné "krůčky". Na základě těchto dílčích cílů si snadněji zvolíte aktivity a jejich intenzitu. Je vhodné se průběžně hlídat a asi každých 4 až 8 týdnů zkontrolovat jak na tom jsme. Pokud nebyla očekávání přehnaná a cíle stanovené reálné, posílí motivaci i drobná změna k lepšímu.
Druhou závažnou chybou je nesprávná technika cvičení. Je často podceňována, protože si zdraví neuvědomujeme až do okamžiku, dokud nezačne být něco v nepořádku. Zpravidla je však již často pozdě. Dalším důvodem, který by měl přesvědčit o důležitosti správné techniky, je vyšší účinek cvičení. Na tuto chybu úzce navazuje další a tou je nadměrná, nepřiměřená zátěž. Zde třeba opravit mylnou představu, že větší zátěž automaticky znamená i větší výkon (účinek). V případě, že se závažími nedokážeme při zachování správné techniky odcvičit předepsaný počet opakování, je zátěž nepřiměřená. Třetí chybou, která se správnou technikou a velikostí závaží úzce souvisí, je celková tvrdost tréninku. Příliš namáhavý trénink způsobí, že tělo řekne "ne" a do další tréninkové jednotky se už nestihne zotavit.
Často je k vidění, že cvičenec přijde do posilovny, zamává dvakrát rukama a hurá k činkám. Tento přístup nebere ohled na dostatečné prokrvení svalstva a celkovou přípravu organismu na zátěž. Důsledkem může být opět zranění a snížená výkonnost. Před každým tréninkem by mělo existovat rozehřátí organismu a rozcvičení. Na rozehřátí je možné využít rotoped, stepper, běžecký pás, či jinou formu aerobní aktivity. Rozcvičení by mělo mít dvě složky: obecné a speciální rozcvičení. Všeobecná rozcvička nezohledňuje obsah tréninkové jednotky a připraví ho formou obecných cvičení - např. strečink. Speciální částí rozcvičení mohou být například tzv.. zahřívací série, které svaly prokrví a umožní tak dosáhnout větší výkon a snížit riziko poranění. V případě, že je obsahem tréninku aerobní aktivita, rovněž není vhodné s cvičením najednou skončit a jít pod sprchu. Jelikož je tělo stroj, který ještě chvíli pracuje setrvačností, je rázové ukončení cvičení nevhodné. Tepová frekvence zůstane vysoká, což může způsobit nepříjemné pocity a navíc ve svalech zůstane velké množství kyseliny mléčné. Já jen připomínám, že kyselina mléčná je odpovědná za starou známou svalovinu. Aby se tělo plynule dokázalo vrátit zpět do klidového stavu, je vhodné a na konec cvičení aktivitu snížit pro poslední 2 až 3 minuty na asi 100 až 120 úderů srdce za minutu.
Poslední chybou na kterou bych rád upozornil a která je aktuální zejména v těchto teplých letních měsících, je dodržování pitného režimu. Bez dostatku tekutin, tělo nepracuje na 100 procent a i výkon jde dolů. Kromě snížené výkonnosti potřebuje tělo i více času pro regeneraci. Podávání tekutin má být průběžné a to před zátěží, během ní a po zátěži.
Autor: Martina Dvořáková
