Povrchy na sportování II.

Písek - V našich zeměpisných šířkách bude mít asi nejhorší dostupnost, ale mezi povrchy patří a proto si o něm něco řekneme.

Trénovat na písku na pláži má něco do sebe a to nejen díky příjemnému okolí, ale i díky unikátním vlastnostem písku jako povrchu. Je to měkký podklad a proto bude každá sportovní aktivita výrazně namáhavější. Pokud je člověk bos, písek se lépe než cokoliv jiného přizpůsobuje tvaru našich chodidel. Posilují se tak drobné svaly nohy a zpevňuje se její klenba. Protože písek není rovný a pod váhou těla se různé posouvá, zapojuje tělo výrazně více i své stabilizující svaly. Ty se zapojují i při jiných nerovných površích ale ne v takové míře, jako na písku.

Mezi nevýhody kromě špatné přístupnosti, patří velká proměnlivost v teplotě písku v průběhu dne. Pokud chce člověk na písku sportovat bosý, je na to nejlepší čas ráno a večer. Pro aktivity jako plážový volejbal, nebo aerobik v jiných hodinách než jsem zmínil, se obvykle písek kropí vodou.

Klady (+) Klady i zápory (+-) Zápory (-)
posilování drobných svalů nohou a zpevňování klenby větší náročnost sportování na měkkém podkladě nutnost sportovat v ranních nebo večerních hodinách, kdy není písek rozpálený
zapojování drobných "skrytých" svalů odpovědných za koordinaci a stabilitu   nedostupnost
možnosti sportování na boso    
příjemné prostředí    

 

Lesní a polní cesta stojí v přesném protikladu k tvrdému betonu a asfaltu. Podklad je to výrazně měkčí a tělo proto netrpí. Lesní cesta jak již název napovídá je spojena s příjemným prostředím, které může působit jako relax a o monotónnosti okolí asi také nemůže být ani řeč. Rozdíl mezi městským vzduchem, a vzduchem v lese je znát už při procházce a o to více ho pocítíte při sportovní aktivitě, kdy jsou nároky na přijatý kyslík mnohonásobně výše. Nerovnosti, které se v tomto prostředí nacházejí, nám nedovolí úplně "vypnout" a kromě vytrvalosti tak trénink v lese klade nároky i na koordinační schopnosti. I když má sportování v těchto podmínkách něco do sebe, nevěřím, že každému hned za domem začíná taková lesní cesta. První proti je tedy na světě. Potřeba cestovat za takovým povrchem je často časově náročná a při spojení s potřebou vynaložení prostředků na dopravu často odradí. Na rozdíl od asfaltu, který má prakticky stejné vlastnosti v jakémkoliv počasí, sportování po hliněném podkladu stojí a padá s vrtochy počasí. Pokud vám však nevadí, že budete od bláta, můžete toto omezení zvažovat jako minus asi jen při skutečně dlouhodobě deštivém počasí. Z bezpečnostních důvodů je vhodné po těchto cestách vždy běhat s někým. Stát se může cokoliv a pokud je cesta liduprázdná, neměl by kdo pomoci. K lesní silničce už jen dodávám, že je to obecně povrch běžci velmi oblíbený, který nabízí řadu převýšení a příjemné prostředí pro trénink i aktivní odpočinek.

Klady (+) Klady i zápory (+-) Zápory (-)
příjemné a pestré prostředí zvýšené nároky na pozornost proměnlivá kvalita povrchu v závislosti na počasí
pohyb na čerstvém vzduchu rozmanitý terén a převýšení závislost světelných podmínek na ročním období a na části dne
nízké nároky na pohybový aparát   riziko uklouznutí (zranění) na kluzkém a blátivém podkladu
    Horší dostupnost a tím i časová ztráta spojená s cestováním
    Doporučeno sportování ve dvojici pro případ poranění na odlehlém místě
Autor: Martina Dvořáková
 

comments powered by Disqus