Trénink na šikmé ploše
Již při výběru sportovní aktivity se řídíme podle toho, zda nás daný sport bude bavit a zejména i podle toho, zda jím postupně naplníme cíl, který jsme si stanovili.
V případě, že tento výběr už máme úspěšně za sebou, asi nás budou zajímat účinné a efektivní metody sportování. Do této skupiny patří i různé formy sportování do "kopce", které jsou sportovci často využívány. Jaké jsou ale jeho možnosti a výhody a nevýhody pro rekreačního sportovce?
První co je třeba o sportování na šikmé ploše říct je, že je mnohem namáhavější, než při stejném druhu sportu na rovině. Z tohoto důvodu pramení výhody, ale i úskalí sportování do kopce. Při téže rychlosti pohybu jsou dosahovány mnohem větší hodnoty tepové frekvence, stejně jako je výrazně vyšší energetický výdej. Pokud ještě dodám, že z důvodu menších otřesů je trénink na šikmé ploše šetrnější k našemu opěrného systému, možná si řeknete, že takový trénink bude ideální způsob jak spalovat mnoho energie a zbavit se rychleji nadbytečných kilogramů. Není tomu však jednoznačně tak. Intenzita, kterou musí sportovec vynakládat je totiž často až příliš vysoká a navíc rapidně stoupá s hmotností těla. Dá se proto říci, že v kopcích budete cítit každý kilogram mnohem výrazněji, než na rovině. Z tohoto důvodu nejsou větší převýšení vhodná pro lidi z výraznější nadváhou. Stejně tak by se kopcům měli vyhnout i srdcaři a starší lidé (zejména bez kondice), protože srdeční puls může dosahovat často velmi vysoké hodnoty. K využívání tohoto prostředku by se měl člověk propracovat postupně, aby měl pro tuto namáhavou aktivitu potřebnou základní kondici.
Opačná situace nastává, pokud sportovec využíváním jiných prostředků již přestává dosahovat předpokládané zlepšení a začíná stagnovat. Tělo přestává na lehčí tréninkové podněty realizované na rovině reagovat, protože se na něj již adaptovalo. Je možné zvyšovat intenzitu, ale postupně může nastat situace, kdy už tělo nereaguje ani na změnu v intenzitě zatížení předpokládaným zlepšením. Jednou z možností jak opět dosáhnout výkonnostního růstu je zařazení náročnějšího, ale i účinnějšího tréninkového prostředku, kam patří i sportování do kopce.
Tato forma tréninku se může stát účinným prostředkem rozvoje aerobní, tak anaerobní vytrvalosti. Dochází k posilování kardiovaskulárního a dýchacího systému, aktivity na šikmé ploše jsou velmi závislé na síle dolních končetin, účinně se posiluje svalstvo nohou a hýžďové svaly. Ve zvýšené míře jsou aktivovány především čtyřhlavý sval stehna, dvojhlavý sval stehna a už zmíněné hýžďové svaly. Při zaměření na rozvoj těchto partií je vhodný běh po schodech, výstupy po schodech, ale i běh do kopce. Výhodou oproti klasickým steperům z posilovny je zejména fakt, že na takových přístrojích neexistuje návrat dolů. Možná překvapím když řeknu, že je to právě brzdící pohyb sestupování ze schodů, do kterého se účinně zapojují hýžďové svaly. Na rychlý běh z kopce a sestupování ze schodů by si měli však dát pozor lidé z bolavými klouby, protože vznikající otřesy jsou mnohem větší než na rovině.
Vzhledem ke skutečnosti, že trénink do kopce je velmi náročný, neměl by být v tréninku jediným. Vhodné je ho střídat z jinými, méně náročnými prostředky, aby tělo dostalo čas na regeneraci. Bez dostatečného střídání hrozí nebezpečí přetížení až přetrénování. U lidí s nedostatečnou kondicí to platí dvojnásob.
Autor: Lenka Kostková
