Princip nepřerušovaného napětí
Tento princip komunitární při rýsovacím tréninku vychází ze zjištění, že při švihových cvičeních, kdy je pohyb prováděn velkou rychlostí, nedojde k důkladnému procítění svalů.
Stojí tak v přímém protikladu ke cvičením prováděných švihem, v plném rozsahu a s co největší rychlostí. Při rychlém provádění se totiž stihnou do kontrakce zapojit jen velmi rychlá svalová vlákna, která jsou odpovědna za výbušnou sílu. Takové cvičení se dá vykonávat jen asi s 60 - 70% z maxima. Tento typ síly je důležitý například u vrhačů, ale z hlediska kultiristického tréninku je procítění svalové partie příliš nízké, stejně jako celkový tréninkový efekt. Na to, aby se do kontrakce stihly zapojit i pomalejší svalová vlákna, musí být pohyb pomalejší. Při běžném posilování, kdy je již opakování kontrolováno a je optimálně rychlé, se zapojuje již mnohem větší procento svalových vláken. No i zde se ještě nacházejí okamžiky, kdy je sval zatěžován minimálně. Zatímco v mrtvém bodě pociťujeme maximální svalové zatížení, v krajních polohách jsou svaly zatěžovány méně, resp. dojde mezi opakováními k přestávce, kdy mají svaly čas na zotavení. Tento odpočinek a zejména uvolnění svalů mezi opakováními, je při principu nepřerušovaného napětí odstraněn.
Aby bylo docíleno co možná největší zatížení a trvalé svalové napětí, cvik není prováděn v plném rozsahu jako při běžných opakováních. Z pohybu jsou odstraněny krajní polohy, kdy měl sval prostor pro uvolnění. Při tlacích na lavičce by to znamenalo nedotlačení činky do úplného přepnutí paží, ale ukončení horní polohy ještě s mírně pokrčenými rukama v loktech. Stejně se dají provádět i dřepy, kdy zůstanou kolena v horní poloze mírně pokrčené. Ačkoli se dají klasické cviky s činkami relativně přizpůsobit, ideální jsou při tréninku založeném na nepřerušeném napětí cviky na strojích. Ty mají totiž tu výhodu, že závaží se pohybuje po stálé svislé dráze a působí tak na sval stejně, ať se nachází v jakékoli části pohybu. Efekt tohoto principu je především rýsovací a tvarovací, což potvrzuje i například kalenetika, která ve svých cvičeních tento princip uplatňuje.
Autor: Martina Dvořáková
