Rum
Původ slova rum není dosud znám. Za domovinu tohoto nápoje se pokládá Karibská oblast. V širším povědomí je spjat s námořníky. Neporušené láhve rumu z potopených lodí představují vskutku vzácné nálezy.
Ze zbytků vznikajících při výrobě cukru vznikl nejprve slabý alkoholický nápoj, ze kterého se později pálila kořalka na bázi surového cukru. Při výrobě surového cukru zůstává melasa, hnědá lepkavá tekutina, která se ředí vodou, aby se obsah cukru redukoval asi z 30% na 15%. Promíchá se s kvasinkovými kulturami a pak se destiluje.
Každý rum zůstává po tomto procesu čirý. Bílý rum se skladuje ne déle než tři roky nejprve v světlých sudech z jasanového dřeva a pak v nádobách z ušlechtilé oceli. Nejčastější označení bílého rumu na etiketě je Carta Blanca, Silver Label, White Label, Platinum White či Carte Blanche.
Zlatý nebo také červený rum zraje pět let a vyznačuje se zlatavou barvou s nádechem do oranžova. Označení na etiketě znějí Carta Oro, Gold Label i Amber Label. Hnědý rum svoji barvu získává dlouhým zráním v dřevěných dubových sudech. Jedná se minimálně o sedm let. Tento rum se vyznačuje výraznou vůní. V některých případech se může vyzrálý destilát dobarvovat pomocí třtinového karamelu. Na etiketě se označuje hnědý rum jako Carta Negra, Black Label nebo Dark Rum.
V současnosti skoro každá země produkuje svůj vlastní rum. Nejlepší zlatý rum prý pochází z Martinique. Při výrobě míchaných nápojů se doporučuje často raději rum z Karibiku. Ve Spojených státech amerických se na míchání používá především bílý rum. Klasický je Daiquiri a Cuba libre. Nápoje jako Mai Tai jsou však úspěšné na základě použití hnědého rumu. V žádném případě nesmíme zanedbávat četné exotické rumové nápoje z kokosových ořechů.
