Diagnostikování závislosti na alkoholu
Alkohol je možné stanovovat rutinně v krvi, moči nebo v dechu. Diagnózu alkoholové závislosti lze identifikovat pomocí klinického vyšetření, nástřiku spojivek, abnormální vaskularizace kůže, třesu rukou, třesu jazyka nebo hepatomegalie. Klinické vyšetření pomáhá při určování chronického škodlivého pití alkoholu.
Postupy klinického screeningu, který byl vyvinut pro tento cíl, sledují třes rukou, drobné krevní cévky na tváři a pozorují změny na sliznicích a v ústní dutině. Nástřik spojivek je zjišťování stavu tkáně spojivek podle rozsahu rozšíření kapilár a zažloutlého očního bělma. Pacient se vyšetřuje při jasném denním světle.
Při odtažení horního a pak dolního víčka se dívá současně nahoru i dolů. Abnormální vaskularizace kůže znamená výskyt pavučin a červenohnědých nitek žilek, které se posuzují vyšetřením obličeje a krku. Mezi důležité znaky indikující chronické pití alkoholu patří přítomnost husí kůže na krku a výskyt žlutavých skvrn na kůži. Třes rukou se hodnotí v předpaží, při mírném ohnutí horních končetin v loktech a při natočení dlaní ke středové čáře. Třes jazyka se zkoumá při jeho mírném vypláznutí, když jeho špička mírně přesahuje přes rty.
Hepatomegalie se týká stavu jater. Jejich pevnost a velikost jsou klíčovým ukazatelem. Omezení či ukončení pití alkoholu se bezprostředně odrazí na zlepšení zdravotního stavu. Odstraní se některá poškození způsobená následkem alkoholu a všechna akutní rizika.
Chronická onemocnění se sice eliminují, ale nezmizí úplně ani po ukončení pití. Cirhóza jater je v souvislosti se závislostí na alkoholu alarmující. Často způsobuje předčasné úmrtí. Zdravotnické zásahy při rizikové a škodlivé konzumaci alkoholu participují na snížení jeho spotřeby a redukci s alkoholem souvisejících problémů.
Autor: Martina Dvořáková
