Jeho vznik se datuje do roku 1792. Jistý Francouz Dr. Ordinaire zkombinoval lékořici, pelyněk pravý a další bylinky s alkoholem. Ingredience zbarvily tekutinu zeleně. Své pojmenování nápoj získal podle botanického názvu pelyňku Artemisia absinthium. O čtyři roky později byl recept nápoje koupen a absint se začal vyrábět na prodej.
Pelyněk, silně aromatická a hořká bylina, se odedávna používá k léčení žaludku a celého trávicího traktu. Rostlina však obsahuje halucinogen tujol, proto distribuci absintu v roce 1908 zakázali ve Švýcarsku, později v samotné Francii i v jiných zemích. Majitel receptu Henry Louise Pernod se rychle přizpůsobil a vypustil pelyněk z jeho obsahu. Výroba absintu však zcela nezanikla. Dnes je povolena ve Španělsku a v Portugalsku. Absint obsahuje 50 až 72% alkoholu, a proto existuje zvýšené nebezpečí vzniku závislosti na alkoholu.
Závislost na absintu se nazývá absintismus nebo i zelená hodina či zelená múza. Otrava nervového systému, křeče, ochromení, epilepsie, degenerace, až bezvědomí jsou jedním z jeho možných projevů. Zmiňovaná alternativa zakázaného absintu nese jméno Pernod. Fenykl, muškátový oříšek, yzop, andělika a další bylinky a kořínky jsou přísady shodné s obsahem absintu s výjimkou pelyňku, který nahrazuje badyán, plod badyáníku pravého. Tekutina má zelenkavožlutou barvu a dominují jí chutě anýzu a bylinek. Pernod je suchý, komplexní a obsahuje asi 40% alkoholu.
Bylinné vlastnosti dělají z něj dobrý digestiv. Pokud si přejeme, aby nám Pernod posloužil jako aperitiv, smícháme jeden díl Pernodu s pěti díly vody. Podle chuti přidáváme led. Barva nápoje se ředěním změní na matně smetanovou.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu