Mobbing - psychický teror na pracovišti
Mobbing - cizí slovo - víte, co se za ním skrývá? Obrazně řečeno hnis.
Pojem mobbing pochází z anglického "to mob", což ve volném překladu znamená "napadnout, propadnout, nebo vrhat se". Pod mobbingem, čili psychickým terorem rozumíme trvalé, systematické a intenzivní útoky, intriky a šikana většího počtu pracovníků nebo nadřízeného vůči jednotlivci nebo menší skupině.
Jde o těžkou poruchu komunikace nebo vztahů v kolektivu spolupracovníků, o formu nežádoucí agresivity v mezilidských vztazích, o nejzávažnější deformace sociálních vztahů, rolí a norem života.
Mobbing nepoškozuje pouze oběti, ale i agresory a ostatní členy skupiny. Trpí jím kolektiv jako celek. Jeho následky nejsou ohraničené, šíří se i za hranice postižené skupiny a může zasáhnout kohokoliv. Mobbing způsobuje obětem obrovské psychické utrpení, čímž může poškodit psychické zdraví a často zanechává i trvalé následky.
Mnohým konfliktům, napětím a třenicím se v pracovním životě nelze vyhnout, většinou však nemají s cílevědomým psychickým terorem nic společného, ani při nich nejde o systematické pronásledování konkrétní oběti.
O šikaně a mobbingu hovoří pracovní lékařství až tehdy, když se na některou osobu nebo skupinu útočí systematiky a dlouhou dobu (alespoň jednou týdně alespoň půl roku). Je to však poměrně přísné kritérium. Oběť mobbingu totiž může trpět již po několika dnech. Na druhé straně tak dlouhý čas často trvá, než se "proces mobbing" vůbec spustí.
Mobbing se rozvíjí často velmi pozvolna
Mobbing nikdy nezačíná skokově, náhle a naplno. Naopak - první projevy mohou být velmi málo čitelné, celkem nenápadné. Jednou padne nějaká dvojsmyslná slovní narážka, jindy žádost o práci, která možná není zcela v pořádku. Jak plynou týdny, přibývá množství takových projevů velmi pozvolna. Je jich málo a tak si nikdo nestěžuje. Nejsme křehotinky, něco vydržíme. Vydržíme a přitom si i zvykneme. Po několika měsících už je šikanování zcela zřejmé všem, ale zároveň jsou již zvyklí. "To je ten náš malý hlupáček" řeknou si možná o oběti mobbingu - jednoduše - zvykli si na dané poměry. A oběť trpí. Právě to je zákeřné. Při pomalu narůstajícím problému je těžké říci "a teď dost!".
Přece nezareagujete po malé uštěpačné poznámce?
Ale pokud přichází denně, proč byste se měli ozvat právě po desáté poznámce?
A když se neozýváte, zvýší se trochu uštěpačnost poznámek. Ozvete se nyní? Ne.
Spouštěcím mechanismem mobbingu je vždy konflikt, který bývá většinou banální a někdy má charakter náhody. Nejčastěji se mobbing vyskytuje mezi stejně postavenými. Psychický teror vládne zejména tam, kde šikana a intriky mají zelenou a stávají se rutinou.
Rutinou se stávají právě proto, že začaly jen v drobných náznacích a projevech. Staly se zvykem a normou. Proto se mohou zhoršovat až do rozměrů, které by šokovaly nověpřicházejícího zaměstnance, ale pro "domácí" to není nic zvláštního.
Autor: Martina Dvořáková
