Práce za socialismu
Za socialismu byla práce opěvovaným slovem, často se objevujícím ve všech jejích podobách. Socialismus byl hrdý na to, že poskytuje práci všemu lidu. Práce byla samozřejmý požadavek, jakou mohl mít člověk na stát. Zaměstnanost byla téměř stoprocentní, a tak se zdálo, že práce je opravdu pro všechny.
Nepříjemnou skutečností však zůstává, že v socialismu se pod pojmem "práce", rozumělo zejména "zaměstnání".
Méně se již zkoumalo, zda je práce opravdu nutná, nebo a jak je prováděna. V množství pracovních míst, které byly k dispozici, bylo možné vybrat si práci odpovídající kvalifikaci a člověk získával pocit, že pracovní jistoty jsou něčím co se dá zaručit.
Ve skutečnosti práce v dobách socialismu byla značně deformovaným úkazem. Velká většina národa zastávala názor, že všichni lidé jsou stejní a vznikl tak zájem o rovnostářství, kdy byla snaha dosáhnout stavu, aby všichni lidé dostali stejně zaplaceno. Dobře to zní, a pokud člověk dlouho nepřemýšlí může nabýt pocitu, že takto lze dosáhnout určité spravedlnosti, pracovní či sociální.
Práce v socialismu byla často standardizována a lidé i dostávali unifikované výplaty. Výše mzdy byla často stanovena z politických kruhů a nepříliš odpovídala tomu, zda práce daného člověka vydělá nebo nevydělá. Výsledkem bylo, že lidé získali pocit, že všichni jsme si rovni a to i při výplatách. Ve skutečnosti byl tento pocit dotován stranou, ideologicky.
Tak jako práci tak prodej produktů měl v rukou stát. Pokud mléko stálo 2,10 Kčs a při této ceně se udrželo pár desetiletí, tento stav byl vytvořen uměle. Ostatní výrobky byly záměrně předražené, aby se snížila jejich dostupnost.
Rovnostářství, které bylo podporováno i politicky však mělo za následek i rovnostářství ve výkonu práce. Pokud jste si uvědomili, že váš plat bude například 2100, - Kčs za měsíc, tento plat zůstával beze změny i v případě, že jste se velmi snažili pracovat skvěle. Pokud jste se flákali, a nedělali jste to příliš okatě, práci jste neztratili, protože zaměstnavateli, by se nehodilo vykazovat příliš mnoho odcházejících pracovníků. I tak by na dané pracovní místo museli přijmout někoho jiného.
A tak se vytvářel stav, kdy si pracovník postupně začal uvědomovat, že i když fláká svou práci, nebo dělá naplno, výsledek v peněžence je stejný. V tomto klimatu se práce začala měnit na frašku. Mnoho lidí pracovalo jen na oko, a ten kdo začal pracovat naplno, byl často směšný.
Vznikaly tak tábory lidí, kteří nedělali vůbec nic a několik jednotlivců, kteří často "tahali" celé pracoviště vzhůru, k výkonu.
Práce za socialismu měla z vnějšího pohledu klasické znaky: plnil se plán, byly stanoveny normy. Tento plán byl však často fiktivní a byl by se plnil úplně jinak, kdyby byl závislý na výši příjmu.
V paměti mnoha lidí zůstává období socialismu zafixované s příchutí jakési nostalgie. Na negativní věci člověk při vzpomínkách často zapomíná a zůstávají jen některé z pozitivních zážitků.
Autor: Martina Dvořáková
