Právo na práci
Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle uzavřené pracovní smlouvy.
V praxi se to řeší mnoha různorodými způsoby. Při jednoduchých, opakujících se pracích stačí krátká instruktáž, pak už zaměstnanec ví, co se od něho požaduje. Když to trochu zjednodušíme tak: dojičkám krav je třeba ukázat, které krávy má dojit třikrát denně, uklízečce třeba přidělit rajón o který se bude starat, a tak dále.
Ve výrobních podnicích, při pásové výrobě třeba, jsou zpracovány přesné technologické postupy, které se musí dodržovat. Totéž platí i ve stavebnictví a v mnoha dalších odvětvích.
Překladatel dostane texty, které musí do určitého termínu přeložit.
Učitel má obvykle přiděleny třídy, určené hodiny a předměty, které vyučuje podle učebních osnov.
Úředník má svou agendu, kterou musí průběžně vyřizovat.
V mnoha případech se jedná o kolektivní práci, kde je obvykle někdo pověřen velením a ten tedy dává v průběhu dne pokyny jednotlivým zaměstnancům.
Nezanedbatelným způsobem je i pracovní náplň, kterou zaměstnanci vypracoval jeho přímý nadřízený a podle té už ví, co se od něj očekává.
Čím vyšší a zodpovědnější funkce, tím rozmanitější přidělování práce. Vědeckému pracovníkovi stačí zadat úkol a termín, s ostatním se už musí popasovat sám (musí mít však vytvořeny podmínky).
Vedoucí pracovník dostane okruh úkolů, které musí se svými podřízenými zvládnout v určitém časovém horizontu.
Existuje nepřeberné množství způsobů, jak přidělit zaměstnanci práci.
