Co je zóna pohodlí?
Zóna pohodlí (někdy se označuje i jako komfortní zóna) je okruh věcí, které v životě obvykle děláváme. Ve skutečnosti nemusí být pro vás vůbec pohodlné, nebo výhodné. Jen jste si už na ně zvykli, znáte je.
Pak je jednodušší zůstat při starém, než zkoušet nové. Zónou pohodlí je obvykle váš současný životní styl. Pokud byste měli něco změnit, pociťovali byste to jako nepohodlné. To už by bylo mimo vaši zónu pohodlí. A pokud je něco nepohodlné, lidé se obvykle začnou vykrucovat a vymlouvat.
Předpokládejme, že byste chtěli být kulturistou. Znamená to tvrdý a dlouhodobý trénink. Aha. Hm. No. Takže… Já možná asi ani nechci být kulturistou. Vlastně mi ani tak nezáleží na tom mít nějaké velké svaly.
Chci zhubnout. Znamená to vážit potraviny, naučit se princip racionální výživy, cvičit. Hm. To mám jíst salát? Nejsem zajíc. Nemám čas vážit jídlo. Zkusím zhubnout bez toho. Nebudu se stresovat. Nezáleží mi vlastně až tak na postavě, pokud mám být v nepohodě.
Chtěl bych mít hodně peněz. No to by znamenalo začít podnikat. Učit se, zkoušet, přemýšlet, jednat. Hm. To bych asi vedle práce musel něco ještě dělat? Nemohl bych se asi dívat na televizi a chodit s kamarády na pivo. Hm. Peníze nejsou všechno. Mně zase na nich až tak nezáleží. Jsou i důležitější věci.
Všimněte si, jak rychle se člověk dopracuje k popření toho, co by chtěl - peníze nejsou důležité, svaly nejsou důležité, obezita není až tak špatná. Původní cíl je zajímavý. Avšak jeho realizace by vyžadovala práci a tato práce by mi narušila pohodlí. Tak pak nic…
Člověk je ochoten vzdát se budoucího cíle, aby neztratil momentální pohodlí. Když se to definuje takto, zní to jako čestný obchod - teď mi je fajn a za to že mi teď je fajn zaplatím tím, že v budoucnu nedosáhnu cíl. Někdy jde jen o strach z neznáma. To jak žijete a co máte, je už pro vás známé. Možná vám to ani moc nevyhovuje. Ale už máte zaběhnutý život. Máte třeba jen strach zkusit něco změnit. A ten strach pak formátuje oblast zóny pohodlí.
Například mám bolesti zad. Lékař i trenér mi řeknou, že bolesti pominou, pokud začnu pravidelně cvičit. To cvičení není nějak zvlášť namáhavé, ale mně se nechce. Tím se možná odsoudím na celoživotní potíže s páteří.
Systémové řešení bolestí (oslabený svalový korzet) se nevejde do mé zóny pohodlí. Absurdní je to, že ani v zóně pohodlí se necítím dobře - mám bolesti, musím často chodit na terapii, užívat léky, dávat pozor a přitom většinou stále cítím, že záda nejsou v pořádku. Často setrváváme v zóně nepohodlného pohodlí i proto, že si jen nedokážeme představit, jak významný může být zisk, o který právě přicházíme. Když mi můj trenér říkal, že se bolestí zad cvičením opravdu zbavím, nevěřil jsem mu. Nedokázal jsem si představit, jaký rozdíl je mít silné a slabé svaly. A to je často vážný problém u neúspěšných lidí. Nedokážou si představit stav úspěchu, výhody, které jim postupování námahy přinese. Někdy dokonce ani nevěří, že něco takového je vůbec možné.
Autor: Martina Dvořáková
