Odmítat zakázky nebo někoho zaměstnat?
Když živnostník pracuje od rána do večera a i přesto nestíhá uspokojit všechny objednávky, je nucen se rozhodnout - buď si sežene pomoc v podobě zaměstnance, nebo živnostníka, nebo bude muset některé zakázky odmítat.
Pokud si podnikatel může dovolit vybírat si ze zakázek, určitě bude volit ty nejzajímavější a finančně nejvýhodnější. Dalším velkým plusem tohoto úspěchu v podnikání je možnost požadovat vyšší ceny a nepříjemné zákazníky odbýt už mezi dveřmi.
Tento postup se samozřejmě neobejde bez negativních dopadů. Zákazníci, jež živnostník odmítl, se se svpu poptávkou obrátí jinam a je nepravděpodobné, že se k němu ještě někdy vrátí. Tímto způsobem zároveň podnikatel přichází o příležitosti a zisky, které mohly být jeho, s čímž se mnoho soukromníků těžko vyrovnává.
Možností, jak zvládnout rostoucí poptávku a přitom neodmítat zakázky, je najít si člověka na výpomoc. Přijmout zaměstnance či spolupracovat s živnostníkem. Avšak i tato alternativa má své výhody i nevýhody.
Kromě zvýšených byrokratických nároků a nemalých finančních nákladů, je namístě zvážit i veškerá rizika vyplývající se spolupráce s lidmi.
Živnostník, jakož i kterýkoli jiný zaměstnavatel, si chce najít pro své podnikání především skutečně dobrého pracovníka. Představuje si ho jako pracovitého, spolehlivého, loajálního, inteligentního, disciplinovaného, spokojeného s prací i mzdou, pokud možno stále zdravého, poctivého a bez "králičích úmyslů". Najít takového člověka je velký problém, dokonce bych řekla, že je to nemožné.
Nejčastějším konfliktem, který vzniká mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem, je otázka mzdy. Najít rovnováhu mezi částkou, kterou si představuje na své výplatní pásce zaměstnanec a částkou, kterou je ochoten, nebo schopen zaplatit zaměstnavatel, je velmi obtížné a pokud se i taková rovnováha najde, je jen krátkodobá. Hlavním důvodem tohoto stavu je, že každý člověk, ať už je na kterémkoliv kariérním postu, touží vydělávat víc a víc. Vždy, za každých okolností a často na kohokoli úkor.
Rovněž obavy týkající se poctivosti, loajality a představ zaměstnance o vlastní budoucnosti, mohou živnostníkovi nadělat vrásky na čele.
Podnikatel se musí poprat s rizikem, že zaměstnanec může z firmy vynášet důležité informace, například o výrobním procesu, cenách, nabídkách, o zákaznících. Každý zaměstnavatel by měl mít toto riziko smluvně ošetřené a nespoléhat se na zákony.
Často se stává, že živnostník přijme zaměstnance, zaučuje ho a ten po čase odejde. Buď se zaměstná u konkurence nebo si rovnou založí vlastní firmu a to se stejným, nebo obdobným předmětem podnikání. Bývalý zaměstnanec se tak pro živnostníka rázem stane konkurencí. Dokonce se stává, že bývalému zaměstnavateli odláká klienty, vyfoukne plánované zakázky, nebo využije tajné firemní informace ve svůj prospěch. Poškozený má právo jít si stěžovat k soudu, ale ten může trvat velmi dlouho a bez žádoucího efektu.
Bohužel, živnostníci i firmy se setkávají u svých zaměstnanců i s takovými činy, jako jsou krádeže. Krade se materiál, hotové výrobky, zboží, kancelářské potřeby, cokoliv, co má hodnotu. Pokud má živnostník jednoho, dva zaměstnance, krádeže nejsou problém, ale v případě většího počtu pracovníků, tento problém už může nastat. Omezit krádeže pomohou bezpečnostní opatření, z nichž však mnohá stojí nemalé finanční prostředky.
V neposlední řadě se nejeden zaměstnavatel pasuje s nezodpovědností, lajdáckostí, až leností svých zaměstnanců.
Pokud má pracovník hodinovou mzdu, nevidí důvod s plněním svých pracovních úkolů pospíchat. Právě naopak, pokud bude natahovat čas, vydělá víc. Zaměstnavatel tak musí vynaložit více energie a času na jeho kontrolu, ale i tak ho jen velmi těžko donutí pracovat "naplno". Dalším řešením by mohla být úkolová mzda, tu lze však aplikovat pouze na některé druhy prací. Pak mohou pomoci například různé druhy motivačních odměn, například pokud zaměstnanec stihne tu a tu zakázku do toho a toho termínu, tak dostane o 50% vyšší prémie. Případně výhružky - pokud to nestihne udělat včas, budou mu prémie sraženy.
S tímto úzce souvisí i kvalita práce zaměstnance. Pravda je taková, že pokud člověk nedělá "na vlastním", tak má tendenci práci dělat méně poctivě a spokojit se i s méně kvalitním výsledkem. To je v naprostém rozporu s cílem zaměstnavatele. Jen kvalitní a včas provedená práce dělá podnikateli dobré jméno, a naopak, špatná a nekvalitní ho může dovést až ke krachu.
Spolupráce s lidmi je velmi náročná a neobejde se bez konfliktů. Získat skutečně dobrého pracovníka je pro podnikatele štěstím, které by si měl hlídat, přiměřeně hýčkat a pokud je to v jeho silách, snažit se, aby ho neztratil.
Odmítat zakázky nebo přijmout zaměstnance? To si musí každý podnikatel zvážit sám. Já mohu jen každému poctivému soukromníkovi přát, ať se mu daří natolik, aby měl důvod vůbec nad tím uvažovat.
Autor: Lenka Kostková
