Proč zaměstnat dalšího člověka?
Pokud se živnostníkovi v podnikání opravdu daří, přijde čas, kdy si uvědomí, že nestíhá. Dělá od rána do večera a přesto není schopen odpovědět na každou poptávku, uspokojit všechny své zákazníky, nebo vyřídit každou objednávku včas a na sto procent.
To je chvíle, kdy podnikatel začíná uvažovat o tom, že by si našel někoho na výpomoc. Že by zaměstnal člověka. Jaké má možnosti?
Známe několik způsobů jak zaměstnat člověka. Nejběžnější formou je pracovní poměr, pak dohody prováděné mimo pracovní poměr. Kromě toho přichází v úvahu spolupráce se živnostníkem.
Pro živnostníka, který potřebuje člověka na výpomoc, je vztah založený na pracovním poměru nejproblematičtější a nejméně příznivý z uvedených možností.
Pracovní poměr vzniká na základě pracovní smlouvy. Kromě pracovního poměru na dobu neurčitou je možné uzavřít pracovní poměr na dobu určitou nebo se rozhodnout pro pracovní poměr na částečný úvazek.
K pracovnímu poměru se váže nejrozsáhlejší "byrokratická zátěž", nejpřísnější zákonné povinnosti, množství omezení vyplývajících například ze zákoníku práce, ale i největší finanční náklady.
Za zaměstnance je například nutné odvádět odvody do pojišťoven, daň z příjmů, vést mzdové účetnictví, poskytovat náhrady mzdy za vyčerpanou dovolenou, za svátky, první dny během nemoci platit zaměstnanci nemocenské dávky, vyplácet mu sjednanou mzdu i v případě, pokud by v důsledku nedostatku práce , celý měsíc hrál jen Solitaire, atd.. A pokud náhodou chce podnikatel zaměstnance propustit, musí dodržet nemalou výpovědní lhůtu, případně zaplatit odstupné, dbát na ochrannou lhůtu v případě nemocenských dávek a jiné.
Proto, když už se živnostník rozhodne přijmout člověka do pracovního poměru, měl by zvážit, zda by smlouvu se svým novým zaměstnancem neměl uzavřít pouze na dobu určitou.
Pracovní poměr na dobu určitou má tu výhodu, že po uplynutí doby, na kterou byla smlouva uzavřena, se pracovní poměr končí bez jakýchkoliv komplikací. Na druhé straně, v případě zájmu je možné smlouvu prodloužit a znovu dohodnout.
V případě, má-li živnostník pochybnosti o tom, zda bude mít pro nového zaměstnance dostatek práce na to, aby plně využil zákonem udávanou pracovní dobu, může s ním uzavřít pracovní smlouvu na částečný úvazek.
Znamená to, že zaměstnavatel může uzavřít se zaměstnancem pracovní smlouvu na částečný úvazek, než je stanovená týdenní pracovní doba (t. č.. 40 hodin). Zároveň tato pracovní doba nemusí být rozvržena na každý pracovní den v týdnu, čili zaměstnanec může pracovat jen v některé dny.
Ať už se živnostník rozhodne pro jakýkoli typ pracovní smlouvy, určitě by neměl do ní zapomenout zakomponovat zkušební dobu. Takto podnikatel získá dostatek času na to, aby se ujistil, že nový zaměstnanec odpovídá jeho představám.
Podrobnější informace je třeba hledat v Zákoníku práce.
Autor: Lenka Kostková
