Jak vychovávat děti?
Vychovávat děti není snadné, žádný univerzální způsob výchovy neexistuje. Dobře vychovávají ti rodiče, kteří dokáží dítě přijímat, očekávají od něj zralé chování, poskytují mu jasná pravidla. Pravidla v rodině prosazují a dokáží přikázat nebo i potrestat. Dítě povzbuzují k nezávislosti a otevřeně s ním komunikují. Dokáží si poslechnout jeho názor a vyjádřit i svůj vlastní. Respektují práva dítěte i práva vlastní. Děti vyrůstající v takovém prostředí bývají nezávislé a zdatné, dokáží se přiměřeně prosadit, jsou zodpovědné, dostatečně sebevědomé a dokáží ovládat hněv i agresi. Později nevyžadují dohled a vnější omezení.
Při špatném způsobu výchovy nejsou požadavky na dítě v rovnováze s přijímáním dítěte a uspokojováním jeho potřeb. Někdy rodiče omezují děti v tom, aby byť jen projevily své oprávněné potřeby a požadavky. V extrémních případech nesmí dítě ani hovořit, pokud se ho my nezeptáme. O pravidlech se v rodině nediskutuje a není prostor pro vysvětlení či vyjednávání. Časté jsou fyzické tresty. Děti z těchto rodin bývají uzavřené, bojí se projevit iniciativu, schází jim spontánnost. Mohou být buď agresivní nebo se nedokáží prosadit. Jsou více ohroženy alkoholem a drogami.
Jak získat důvěru dítěte
Aby nám dítě mohlo důvěřovat, musí vědět, že mu rozumíme, nebo že se alespoň poctivě snažíme mu porozumět. Některé praktické rady.
Když vám dítě začne o něčem povídat, zkuste vypnout TV, odložit časopis, přestat s úklidem.
Dítě nemluví jen slovy, ale také výrazem tváře, gesty, tónem hlasu, držením těla. Porovnejte, co říká slovy a co říká dítě neverbálně. Neverbální vyjádření bývá často významnější - např. uplakané "nic mi není".
Dítě povzbuzujte, aby s vámi mluvilo, a přitom ho neodrazujte přílišným vyptáváním se. Neocenitelnou službu mohou prokázat slova jako - "hm", "aha", "skutečně?", Dáváme tím dítěti najevo, že to, co říká, nás zajímá.
Někdy je však vhodně položená otázka důležitá. Ale než se zeptáte dítěte, zeptejte se i sebe, zda unesete odpověď. Prudká, odmítavě, pichlavá nebo zlostná reakce na poctivou odpověď dítěte by mohla mít ten účinek, že už se od něj nedozvíte nikdy nic.
Zkuste vyjádřit to, co vám dítě řekne, vlastními slovy, a zeptejte se ho, jestli to tak skutečně myslelo. Jednak tím dáváme najevo, že to, co nám říká je pro nás důležité, a zároveň se přesvědčí, že jsme správně porozuměli.
Pozor na tón hlasu. Zejména děti kolem puberty velmi špatně snášejí pichlavý tón, nebo hlas plný blahosklonné převahy.
Dítěti můžeme odpovědět nejen slovy. Když se vám s něčím, pro něj důležitým svěří, může být laskavý úsměv, pokývání hlavou, nebo objetí tou správnou odpovědí.
Vyhraďte si na dítě pokud možno denně alespoň chvíli času, kdy se budete věnovat jen jemu. I pět minut může vaše vzájemné dorozumění velmi usnadnit.
Pokud je to jen ve vaší situaci možné, nelžete dítěti. Řekněte mu "nevím" když něco nevíte a "promiň", když v něčem uděláte chybu. Tím jeho důvěru neztratíte, naopak posílíte vzájemný vztah.
Jak mluvit s dětmi o alkoholu a drogách
Zvolte si pro takový rozhovor vhodnou chvíli, kdy jste i vy i děti v přátelském a uvolněném ladění. Můžete využít zájmu, který vzbudil nějaký program v televizi nebo nějaký skutečný příběh vašich známých.
Pár argumentů:
Zdravé sebevědomí pomůže dítěti odmítat alkohol a drogy a bude mu v životě užitečné i jinak. Lidé, kteří mají s alkoholem a drogami problémy, mívají často problémy i se svým sebevědomím. Odborníci pro rozvoj zdravého sebevědomí dětí doporučují:
1. Chvalte dítě. Chvalte ho i tehdy, když nedosáhne úspěch, ale vyvinulo poctivou a upřímnou snahu. Všímejte si i malých úspěchů a oceňujte je. To je obzvláště důležité pro selhávající děti, pro ty které mají problémy a nestačí.
2. Pomáhejte dítěti dávat si rozumné cíle. Uvědomte si, na co vaše dítě má a nač ne. To, že dítě ví, že ho máte rádi a záleží vám na něm, ať už uspěje nebo ne, mu může dodat potřebný klid a sebevědomí. Může to i zlepšit jeho výsledky.
3. Když dítě udělá něco špatně, kritizujte konkrétní chování, ne samotné dítě.
4. Nevychovávajte z něj absolutní jedničku a hvězdu, neboť mu okolní svět nešetrně vezme iluze. Pomozte mu laskavě a věcně poznat jeho slabiny a chyby.
5. Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi. Vztah rodičů k dítěti utváří jeho vztah k sobě samému. Své city vůči němu můžete dát najevo nejen slovy, ale i dotykem, pohlazením, úsměvem. Je to důležité pro kojence i dospívajícího.
6. Dejte dítěti pocítit přiměřenou odpovědnost za různé úkoly v domácnosti. Dítě se tak naučí vnímat se jako někdo, kdo má druhým co nabídnout.
Autor: Martina Dvořáková
