Dovolte dítěti hovořit

Ani toto ne vždy všichni dodržujeme. Často se v hněvu přistihneme, jak mu skočíme do řeči a nenecháme ho odpovědět.

Někdy dětem klademe otázky, ale protože si na ně odpovíme sami, nemá již k tomu co dodat.

Například:
"Proč jsi to udělal (a)?".
"Víš, mami, když. . .
"Ne, já ti řeknu, proč: protože si lajdák, nezodpovědný. . . nezáleží ti na nás, na ničem a na nikom. .

Jakou šanci jsme v tomto případě dítěti dali? Při uvedeném typu rozhovoru dítě začne ztrácet chuť komunikovat a začne se od rodičů vzdalovat. Řekne si, že vysvětlovat nemá cenu.

Na výčitky se nedá racionálně odpovědět, vždy je z toho jen konflikt.