Nemoralizujme
Pamatujete si ještě, s jakým "nadšením" jste vy poslouchali své rodiče, když vám" vykládali ", jací byli oni ve vašem věku, jak to za jejich éry bylo neodpustitelné, aby se děti takto chovali a podobně?
Nedělejte to ani vy svým dětem, budete jim k smíchu. Nebo se rozčílíte ještě více, když si všimnete, jak při vašem výkladu začnou zívat, hledět do stropu nebo prohlížet mobil. A přece jen, zdraví máte jen jedno, šetřete si ho. Poslouchat vás i tak nebudou, tak si to raději odpusťte a postěžujte si s tím třeba sousedce, pokud to již nutně potřebujete. Ale dříve, než začnete dítěti dávat sami sebe za příklad, upřímně si odpovězte, zda jste opravdu byli takoví bezproblémoví, nebo zda právě toto není ta situace, kterou před lety s vámi zažívali vaši rodiče.
Nejen kritizujme, ale i chvalme!
Pokud chceme v dítěti vybudovat sebedůvěru a zdravé sebevědomí, musíme dokázat i v kritice pozvednout to, co je v něm dobré, abychom si z dítěte nevychovali zakomplexovaného jedince, který ztratí důvěru v sebe a své schopnosti. Obecně, při předcházení konfliktů platí, že je třeba začít něčím pozitivním a přejít k negativnímu. Například: "Divím se, že ty, který jsi v matematice nejlepší, jsi takhle pokazil test. Podle mě jsi se na to vykašlal a mrzí mě to o to víc, že ty na to máš. "
Postavme dítěti mantinely v komunikaci
Doposud bylo většinou zmiňováno, jaké chyby v komunikaci rodiče dělají. Ale pokud se komunikace zvrtne tak, že dítě křičí na rodiče a osočuje ho, je to opět naše chyba. Musíme mu dokázat postavit mantinely a přesto, že ho chceme brát jako rovnocenného partnera, dát mu najevo, že "toto je již příliš mnoho" a tak se s námi bavit nemůže. Zkrátka, musíme mu postavit mantinely. Mějme na paměti, že dítě zkouší, kolik si může dovolit. A proto, pokud na naše slova reaguje slovy: "dej mi pokoj", "nestarej se do mě", nech mě žít ", případně nenávidím tě a podobně, tehdy je již namístě zvážit, zda je opravdu v rámci normy, aby se dítě s námi takto bavilo. Toto již není vztah na bázi rovnocennosti, zde se již dítě staví do pozice vašeho nepřítele a pokud si neumíme poradit sami, neváhejme navštívit psychologa a poradit se s ním.
Na závěr jedna obecná rada při komunikaci s mladistvým dítětem: "Obrňte se předem trpělivostí, budete ji při řešení konfliktu potřebovat.
Autor: Lenka Kostková
