Rady druhým
Zřejmě to všichni znáte: obvykle jinak vidíme chyby na jiných, než na sobě. Stejně je to i s výchovou dětí. Snadno se nám radí, pokud se jedná o dítě někoho jiného.
Tehdy bychom dokázali řešení poskytnout na počkání. Ale ať to myslíme jakkoli dobře, nemá to ten účinek, protože my nejsme rodiče toho dítěte a vidíme situaci úplně jinak. Proto dříve, než začnete přátelům a známým dávat rady o výchově dětí, měli byste mít co nejobjektivnější informace. Ale i tak by jste své rady měli omezit na minimum. Vezměte si například, že si vám někdo postěžuje:
"To moje nezdárné dítě se vůbec nechce učit, jen vysedává celé dny u počítače". Jak víte, zda to, že se nechce vůbec učit, nebyla jen emotivně zabarvená informace od rodiče dítěte? Co když je jeho dítě jinak vzorný žák, ale nechtělo se mu učit právě v té chvíli, když mu to rodič přikazoval? Také s tím vysedáváním u počítače bychom to měli brát s rezervou a prověřit si podrobnosti, pokud chceme opravdu radit. Lepší je zřejmě v tomto případě nedávat rady, snad možná usměrnit rodiče na to, ať si prověří, co na tom počítači opravdu dítě dělá. Mám například známé, jejichž 10 roční dítě je na intelektuální úrovni mnohem výše než jeho rodiče. Protože odpovědi na své věčné otázky nedostává od nich, nachází si je na internetu. Zajímá se o medicínu, sociální vědy, přírodní vědy, má všeobecný přehled. Kdybyste chtěli rodičům poradit takovou "moudrost", aby mu zakázali přístup k počítači, vůbec byste mu nepomohli. Je mnoho důvodů, proč dítě tráví hodně času na počítači, třeba ho trápí nějaký problém .. ale to by si také měli v prvé řadě zjistit rodiče.
Nebo pokud váš přítel nebo kolega řeší mnohem složitější problém s dorůstajícím dítětem-například podezření na závislost na alkoholu, drogách, patologickém hráčství a podobně. V těchto případech byste mu měli nanejvýš doporučit, aby s dítětem navštívil dětského psychologa, ale neradit více. Jsou to velmi složité problémy a pokud nemáte na to potřebné vzdělání a zkušenosti, nepouštějte se do toho! Doporučením k návštěvě psychologa uděláte ze svého pohledu jedinou správnou věc. Riskujete sice, že se váš známý urazí, může vám říci, jestli si myslíte, že dítě potřebuje psychologa, jestli je "na hlavu" a podobně. Ale na to můžete mít připravený argument, že jinak mu poradit nedokážete a necítíte se na to, abyste v takové podle vás závažné věci dávali rady. Můžete také dodat, že k psychologovi se chodí, pokud má někdo psychický problém-stejně jako by šel k jinému lékaři, kdyby měl jiný zdravotní problém. Zkrátka, je to lékař jako každý jiný. Přinejhorším se vám přestane svěřovat, přestože po čase i tak zjistí, že návštěva psychologa je jediné řešení, jak mu pomoci. Zde byste ještě měli zdůraznit, že odkládat to nemá význam, protože sami mu nepomohou, jen jejich láska nestačí. Je už opravdu jen na nich, jak se rozhodnou jednat.
Takže na závěr k tomu, zda radit vašemu příteli či ne, zda pomáhat známému s problémy ve výchově dětí:
Nevnucujte své rady ve výchově dětí. Někdy i dobře míněná rada může mít špatný účinek
Pokud vás o radu s výchovou požádají, řekněte jen svůj názor, jak byste jednali vy, kdyby se jednalo o vaše dítě
Nezapomínejte, že problémů s výchovou dětí je obvykle dost, ať už s malými nebo dospívajícími či dospělými dětmi a co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého ...
Mějte vždy na paměti, že možná si vám rodič stěžuje v hněvu na dítě a když vychladne, bude na věc hledět jinak. Oni se udobří, vy zůstanete ti zlí - podobně, jako když zasahujete někomu do hádky s partnerem
Myslete také na to, že znáte jen verzi rodiče, ne dítěte
Neposuzujte cizí výchovu - povětšinou to rodiče dětí pochopí jako kritiku a rozhněvají se na vás
Všímejte si v prvé řadě svoji rodiny, svých dětí a zamyslete se, zda stejné chyby neděláte i vy, a zda se opravdu vždy držíte těch rad, které poskytujete jiným.
