Sociální vztahy v pubertě
Malé dítě vyžaduje neustálou pozornost rodiče a nejlépe a nejjistěji se cítí v jeho přítomnosti. Puberta je období, kdy nastává pravý opak.
Neznamená to však, že už vás dítě nemá rádo, ale jaksi přirozeně se potřebuje osamostatnit. Nejlépe si rozumí se svými vrstevníky, mají stejný "úhel pohledu", stejné zájmy.
Velmi důležité je již odmalička vést děti k rozvíjení svých dispozic a talentu. Ať už je to fotbal, basketbal, balet, malování nebo hra na klavír. Protože takové děti, které se dlouhodobě věnují zájmovým kroužkům, bývají méně problémové i v pubertě. Když dítě, které hrává basketbal nebo fotbal ví, že je členem svého družstva, nosí jeho tričko nebo dres, je to pro něj přirozené a nemá potřebu se "hledat" a začleňovat do nějaké partie, jen aby někam patřilo.
Na rozdíl od toho, děti, které nemají co dělat, nic je nebaví, mají mnohem větší pravděpodobnost, že se dostanou do "špatné" partie.
Takže nejlepší je dítě zaměstnat takovým nebo podobným způsobem. Avšak i zde je třeba mít na paměti, že každé dítě je jiné a zbytečně jej nepřetěžovat. Protože se stává i to, že rodiče ve snaze, aby se dítě vyhnulo podobným nástrahám například špatné partie, dají dítě na více kroužků najednou. Jazyky, tanec, basketbal a nevím co ještě, a nedejbože si chtěji svůj sen splnit na dítěti (já jsem nemohla být baletkou, tak ty budeš!). Dosáhnou zcela jiného výsledku než očekávali. Protože buď to dítě nebaví a nemá na to ani vlohy, nebo je z toho množství kroužků přetížené a nestíhá nejen kroužky, ale i školu. Takže i zde platí, že všeho s mírou.
Autor: Martina Dvořáková
