Slovo "proč" zavání vytýkanému obviňováním. Nemusí to tak být, ale v rodinném prostředí člověk nikdy neví.
Proč jsi nevynesl smetí?
Proč máš špatnou náladu?
Proč si jdeš umýt zuby právě teď?
Na takové otázky se sice dá odpovědět s rozmyslem, ale nikdy nevíte, zda ten, kdo se ptá není naštvaný. Pak by odpověď byla jiná než kdyby šlo o věcnou otázku.
Druhý, vážný důvod je ten, že lidé často dělají věci, které nemají promyšlené. Otázka "proč" je zaskočí a mohou se cítit nepříjemně. Například otázka:
Proč koukáš na televizi?
Může být vyjádřením zvědavosti manželky (vyplatí se mi přisednout?). Muž však může tuto otázku považovat za skrytý konflikt (už zas nic neděláš?). Podobně mohou takové otázky vnímat i děti.
Pokud se budou děti vinou takových otázek cítit vmanipulované do konfliktu, může ten konflikt opravdu nastat. Často zbytečně. Je dobré zvyknout si neklást otázky typu proč. Zkuste jiným způsobem umožnit, aby dítě vysvětlilo své pocity, postoje. Například:
Vidím, že koukáš na televizi, co teď dávají?
Podobně se snažte získat názory a pocity dětí, ale nevyčítejte jim je. Pokud vám dítě může říct prakticky cokoliv, je to jen díky tomu, že ho prakticky za nic nebudete kritizovat a obviňovat.
Pokud děti tají některé věci, je to znak toho, že vědí, že by si to "slízly". Tím nad nimi ztrácíte kontrolu. Jednoduše vám vaše děti neřeknou nic, za co je můžete potrestat. Ale udělají to, co chtějí.
Lepší je umožnit jim v bezpečí říct, co se dělo a namísto kritiky klást další otázky. Tím umožníte dětem říct pravdu a možná i samostatně pochopit, kde dělají chyby, aniž by jste jim je museli ukázat.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu