Úzkost (úzkostné stavy)
Úzkost je celková reakce na situaci zvýšené zátěže, kdy se cítíme být ohroženi, anebo když není zřejmá správná reakce na situaci, nebo je vyústění situace nejisté. Za těchto okolností je úzkost normální adaptivní reakcí nejen u člověka ale i u zvířat.
Nadměrná, nepřiměřená nebo chronická úzkost může být symptomem i hlavním příznakem více psychických poruch. Někdy se úzkost váže na konkrétní a ohraničené situace nebo objekty - tehdy jde o tzv.. specifické fobie například strach z pavouků či z výšky či strach, který se týká společenských situací tzv.. sociální fobie.
Úzkost jako příznak psychické poruchy může mít chronickou a nespecifickou povahu a může souviset s různými neopodstatněnými obavami (viz generalizovaná úzkostná porucha). Extrémním příkladem úzkostné reakce jsou akutní projevy panické poruchy. Výše zmíněné poruchy řadíme k úzkostným poruchách, neboť silná a nepřiměřená úzkost je dominantním příznakem těchto poruch.
Zvýšená a dlouhotrvající úzkost se však nevyskytuje pouze při úzkostných poruchách ale i u mnoha dalších psychických poruch - velmi typicky při depresi, ale i psychotických poruchách či demencích. Zde tvoří úzkost součást celkového obrazu dané poruchy, přičemž jde spíše o reakci na některé jiné symptomy či příznaky poruchy (např. při demenci se úzkost objevuje v souvislosti se selháváním při běžných činnostech, které si postižený uvědomuje, při psychóze se může úzkost objevit jako následek narušeného vnímání např.. halucinací, nebo vlivem chorobných přesvědčeni bludů - např.. že mě někdo pronásleduje a usiluje mi o život a pod.).
Autor: Lenka Kostková
