Antikoncepce a její historie
Pravěk
Hitem byly různé výplachy pochvy. Dodnes příslušníci přírodních národů na ostrově Martinique v Malých Antilách používají k poševním výplachům roztok z citronové šťávy (citron působí adstringentně) a mahagonových lusků (znehybňuje spermie). Mezi známé metody patřil orální a anální styk. V této době se často používali různé zaklínadla, kouzla a šamanské rituály.
Starověk
K zabránění otěhotnění se doporučovala pasta obsahující krokodýlí trus, použita jako pesar. V některých dalších předpisech je místo krokodýlího trusu použitý sloní trus. Dalším celkem rozumným prostředkem je jakýsi pesar, který obsahuje méně odpudivou substanci - včelí med a uhličitan sodný. Kromě nespermicidního účinku mohly mít tyto speciální poševní ucpávky také charakter mechanický a působit jako bariéra.
Staří Egypťané také používali před souloží takzvanou topnou techniku. Zapálením směsi různých vonných bylin vytápěli bezprostředně před souloží ženskou pochvu. Existují dohady, že olivový olej používala k antikoncepci slavná královna Kleopatra. Míchala ho prý ještě s olejem cedrovým olovnatou mastí a kadidlem. Díky této poševní polypragmázii byla za celý život těhotná jen třikrát.
S příchodem křesťanství jako jediná metoda regulace plodnosti byla uznávána periodická sexuální abstinence. Snad nejvíce kuriózními antikoncepčními předpisy oplývala starověká Čína. Kromě meruňkových jader se doporučovali spolknutí šestnácti pulců osmažených v rtuti.
Středověk
Ve středověku se věřilo, že pokud žena nechce být těhotná, tak by se do dělohy nemělo dostat mužské semeno. Proto se jako ochrana před těhotenstvím používala přerušovaná soulož (koitus interuptus). Lékaři v těch dobách doporučovali, že pokud se spermie navzdory opatřením dostaly do pochvy, měla žena ihned vstát, začít na sílu kýchat, smrkat a hlasitě křičet, což prý způsobí, že semeno se vypudí z rodidel ven. Ženy dokonce pily po tři dny vždy ráno jeden litr vody, v níž kováři chladili kleště. Ve skutečnosti tato rada nebyla až tak nesmyslná. Při chlazení kovu se může uvolňovat malé množství olova, což opravdu mohlo způsobit u ženy neplodnost.
První kondom pro muže
První skutečný kondom se podařilo vyrobit v roce 1564, kdy se na penis navlékl pouzdro zhotovené ze lněného plátna napuštěného olejem, do kterého se přidával ještě zvláštní roztok proti infekci. V 18. století byl v přípravě kondomu postupné vyřazován textilní materiál a ochrana byla zhotovována ze zvířecích slepých střev. V 18. století se používání kondomů dost rozšířilo. Známým uživatelem kondomů byl i Giovanni Giacomo Casanova (1725-1798). Zvláštní kondomy se používaly v Japonsku.
První ochranné prostředky pro ženy
První ochranné prostředky určené pro ženy byly krčkové kloboučky, které v roce 1838 vyrobil Němec Frederick Adolphe Wilde. Krčková forma byla z vosku a podle ní se výsledný tvar vyráběl z latexu, který přesně doléhal na krček dělohy a vybíral se jen během menstruace. V roce 1882 německý lékař Hesse, vynalezl prostředek podobný tomu, který se používá i dnes a to gumový pesar, nazývaný v těch dobách jako "gumová překážka pro spermie".
20. století
V prvním desetiletí 20. století se začaly uskutečňovat první experimenty s tím, zda lze ovulaci zabránit podáním určité dávky hormonů. Zásluhu na tom měl hlavně rakouský fyziolog Ludwig Haberland. V těch dobách však měly velmi velké problémy se získáním potřebného množství hormonů. Na 12 mg hormonu estradiolu potřebovali 80 000 prasečích vaječníků. Souběžně probíhal také výzkum hormonu žlutého tělíska (progesteronu). První antikoncepční pilulky spatřily světlo světa v roce 1960. Poprvé se objevila antikoncepční metoda, jejíž spolehlivost v té době byla zhruba 98%.
Množství estrogenu, které se nacházelo v pilulkách bylo příliš vysoké a ženy proto trpěly celou řadou nežádoucích účinků. Zpočátku to byl zánět žil, později migréna a žloutenka. Proto v roce 1969 výbor pro bezpečnost v lékařství ve Velké Británii nařídil předepisovat orální antikoncepci s obsahem estrogenů maximálně 50 mg v jedné pilulce, protože užívání vyšších dávek zapříčiňovalo vznik především tromboembolizmu a následně smrtelné poškození srdce.
