Měření bazální teploty
Měření podle této metody bývá většinou nejjednodušší a nejobjektivnější (teploměr jednoznačně ukazuje číselné hodnoty). Za nejideálnější se považuje měření bazální teploty ráno po probuzení. Přitom je třeba dodržovat určitá pravidla.
Bazální teplota se měří každý den v určitou hodinu (ideálně v rámci půl hodiny), protože během dne a noci bazální teplota kolísá. Nejnižší teplota je během spánku nad ránem (3.00 až 4.00 hod. v noci). Mezi 4:00 až 10:00 zhruba platí, že každá hodina navíc představuje teplotu vyšší o 0,1 stupně Celsia.
Teplotu měřte hned po probuzení po minimálně 3 hodinovém spánku.
Před měřením se vyvarujte jakýchkoliv aktivit, i vstávání z postele.
Bazální teplotu měřte vždy na stejném místě. Můžete si předem vybrat, zda budete měřit teplotu v ústech, nebo v pochvě, ale měření vzájemně nestřídejte. Měření z pochvy bývají o 0,3 až 0,6 stupňů Celsia vyšší. Pokud teplotu měříte v ústech, měřte ji po celou dobu cyklu včetně menstruace. Při měření v pochvě začínejte bazální teplotu měřit až den po skončení menstruace.
Teplotu si zaznamenávejte také s poznámkami o faktorech, které by ji mohly negativně ovlivnit. Například měření v jinou dobu než obvykle, neobvyklá teplota vzduchu v místnosti, cizí postel, například když cestujete nebo jste na návštěvě.
Charakteristika měření bazální teploty
Bazální teplota se měří stejným teploměrem vždy na stejném místě (pochva, konečník, pod jazykem), ráno po probuzení pokud možno ve stejnou hodinu po minimálně 6 hodinovém spánku. Vychází se z předpokladu, že vajíčko je schopné oplodnění 6-12 hodin a spermie 48 až 72 hodin.
Po ovulaci se prasklý folikul mění na žluté tělísko - corpus luteum a začíná produkovat hormon progesteron, který způsobuje poovulační vzestup bazální teploty. Vzestup teploty trvá až do nejbližší menstruace. Pro zdravou, plodnou ženu jsou typické dvouhladinové teplotní křivky. Nejplodnější období odpovídá 1. dni vzestupu.
Naměřené hodnoty si žena zaznamenává do menstruačního kalendáře. Průběh křivky bazálních teplot měřených od jedné menstruace k druhé je dvoufázový. V první fázi cyklu, tedy od menstruace do ovulace je teplota kolem 36,5 stupně Celsia, krátce před ovulací stoupne o 0,4 až 1,6 stupně Celsia. Zvýšená teplota zůstává přibližně stejná během následujících 12 až 14 dní. Před blížící se menstruací začne bazální teplota mírně klesat.
Za neplodné dny jsou považovány dny od poslední menstruace až do 6. dne před vzestupem teploty. Za další neplodné dny se považují dny od 3. dne zvýšené teploty až do následující menstruace. Plodné dny jsou v období 5 dní před vzestupem teplot a první dny v období zvýšené teploty.
Výhody měření bazální teploty
Měření bazální teploty patří mezi nejjednodušší metody ke zjištění termínu ovulace, spolu s vedením menstruačního kalendáře. Při jejím dodržování dochází k relativně vysoké spolehlivosti.
Teplotu si žena měří ráno předtím, než vstane z postele, a to v konečníku nebo v pochvě. Pro určení probíhající ovulace není podstatná absolutní hodnota naměřené teploty, ale její zvýšení o několik desetin stupně Celsia v průběhu 1 až 2 dnů.
Pokud se teplota nemění, nestoupá nad 37 stupňů Celsia, jde pravděpodobně o anovulační cykly, takže nedochází k ovulaci. Tato metoda umožňuje jednoduché potvrzení, že v cyklu skutečně dozrálo vajíčko.
Nevýhody měření bazální teploty
Psychická a fyzická zátěž může vyvolat nečekanou změnu ovulace. Problémem je, že zvýšená teplota není jen přesně v době ovulace, ale přetrvává i den i dva. Uvedená metoda často selhává i při horečnatých onemocněních, kdy teplota může připomínat stav po ovulaci. Měření bazální teploty není vhodné pro ženy pracující v dvousměnném provozu a pro ženy s nepravidelným cyklem.
Rušivými vlivy, které zvyšují hodnotu naměřené bazální teploty může být i začínající nemoc, pozdější měření teploty nad rámec povolené výchylky (cca 30 minut), změna letního času na zimní, málo spánku, fyzická námaha před ranním měřením, pití většího množství alkoholu, napětí, stres, časté cestování, ale i změna teploměru. Z těchto důvodů při této metodě dochází k častým chybám.
Doporučení při měření bazální teploty
Bazální teplotu lze měřit rtuťovým nebo elektronickým teploměrem. Elektronický teploměr má většinou tu výhodu, že po naměření hodnoty pípne (po 1-2 minutách). Nevýhodou může být, že některé elektronické teploměry nejsou příliš přesné a mohou ukazovat chybné údaje. Rtuťový teploměr musíte ponechat v místě měření minimálně 5 minut, pak měří spolehlivě.
