Elektromyografie (EMG)
Elektromyografie (EMG) patří mezi nejběžnější neurofyziologické metody. Spolu s klinickým neurologickým vyšetřením a zobrazovacími metodami tvoří součást diagnostiky onemocnění nervového systému.
Výsledky neurofyziologického vyšetření nás informují o funkčním stavu centrálního či periferního nervového systému, prokazují subklinické obtíže a sledují dynamiku změn funkčního stavu jednotlivých nervových systémů.
Princip vyšetření
Jde o zjišťování akčních potenciálů vznikajících ve svalové tkáni a nervových vláken.
Akční potenciály, které vznikají při depolarizaci svalové membrány lze zachytit jehlovými nebo povrchovými, kontaktními elektrodami přilepenými na kůži. Informace z kontaktních elektrod nebo z EMG jehly se zpracuje v PC a převede se ve formě EMG křivky na monitor počítače, respektive ve formě zvukového signálu na reproduktory.
Grafický záznam akčních potenciálů se nazývá elektromyogram.
Přístroj, kterým registrujeme nervové a svalové potenciály se nazývá elektromyograf.
Nejčastěji se používají jehlové elektrody, které umožňují snímat povrchové i hlubší struktury. Při vyšetření se do svalů (nebo ve speciálních případech do okolí nervového vlákna) vpichují speciálně upravené jehly. Při této metodě pacient může pociťovat mírné bolesti v místě vpichu, případně může pociťovat lehkou přecitlivělost vyšetřovaných svalů, která dozní v průběhu několika hodin po vyšetření.
Ve stavu klidu ze zdravého svalu není možné zaznamenat žádnou elektrickou aktivitu. Při slabé kontrakci svalu se hodnotí jednotlivé akční potenciály, jejich tvar, dobu trvání, počet fází a amplituda. Spontánní aktivita se snímá ze svalů při patologických stavech.
Při použití povrchových elektrod se elektrody lepí na kůži. Tato metoda je absolutně bezbolestná. Principem vyšetření je dráždění příslušných nervových vláken nebo kmenů elektrickými impulsy a hodnotí se kvalita vedení vzruchu nervovými vlákny a výsledek se porovnává vždy se zdravou stranou. Slouží k vyšetření motorických i senzitivních nervů.
Poškození nervového systému způsobuje zpomalení rychlosti nebo blok vedení vzruchu a snížení jeho amplitudy.
EMG vyšetření většinou indikuje lékař - neurolog.
Jak probíhá vyšetření?
Vyšetření probíhá v oddělené místnosti, většinou vleže při zrelaxovaném svalstvu. Lékař zjišťuje elektrickou aktivitu v klidu, při slabé a maximální kontrakci, bez stimulace nebo při různých druzích stimulace apod.
Příprava
Před vyšetřením není nutná žádná specifická příprava, vyšetřovaný může před vyšetřením jíst, léky užívá podle pokynů lékaře, měl by však vyšetřujícího lékaře informovat o užívání antikoagulačních léků.
EMG vyšetření může předcházet krátké neurologické vyšetření. Samotná elektromyografie trvá asi 30 minut až hodinu. Po vyšetření není nutné zvláštní pozorování.
Obavy, rizika
Toto vyšetření vyžaduje spolupráci pacienta. Přesto, že při použití jehlových elektrod není zcela bezbolestné, netřeba se ho obávat.
Změny najdeme při:
Změny Elektromyografické křivky mohou vzniknout při různých patologických stavech: např. při poškození periferního nervu (difúzní nebo lokalizované neuropatie), při poškození svalu (svalové dystrofie, polymyozitídy), při poruše převodu z nervového zakončení na sval (myasthenia gravis) atd.
Je součástí diagnostiky např. diabetické neuropatie, neurogenně podmíněných poruch dolních močových cest apod.
Autor: Lenka Kostková
