Výživa a zdraví
Výživou rozumíme stravu, kterou člověk přijímá ve formě potravy. Je vnějším prostředím, do kterého patří i sluneční energie, ovzduší, voda, půda a celý vnější svět. Jelikož se vnější svět mění, mění se i organismy, které žijí v určitém, stále se měnícím prostředí.
Výživa je tou částí prostředí, pro kterou má každý organismus geneticky dané programy zpracování potravy, její rozložení na živiny, vstřebávání živin a jejich využití. Hlavní strategií života všech druhů je, že tyto geneticky dané vlastnosti jsou sice stále a do určité míry odolné, ale současně se mohou měnit k lepšímu i horšímu. Pokud jsou velké odchylky mezi skutečnou a geneticky danou vlastností, dochází k poruchám funkcí až k úmrtí jedince.
Významnou měrou se lidé od sebe liší krevní skupinou a množstvím antigenů krevní skupiny v tělesných tekutinách, kombinací genetických rysů, zděděných po předcích a nabytých vlastností a dochází k nekonečné proměnlivosti vlastností lidí a nároků na výživu podle genomu, rodu, věku, prostředí, činnosti, zdravotního stavu, což vyžaduje, aby se každý člověk stravoval individuálně, a to s ohledem na prostředí, ve kterém žije.
Tyto základní východiska, vyplývající z teoretického rozboru výživy člověka, jako druhu, lze dojít k závěru, že neexistuje žádné určité jídlo ani strava, která by byla jako jediná optimální pro kteréhokoliv člověka na Zemi. Dále z toho vyplývá, že každý člověk by měl znát své požadavky na výživu a měl by mít právo na zdravou výživu stejně jako má právo na život. V našich společenských útvarech ani v minulosti nebylo toto právo respektováno. Toto nerespektování práva na život a jeho prostředí, v rámci něj i na jeho výživu, je novým kvalitativním imperativem pro lidstvo, které pokud chceme dodržet, musíme přehodnotit všechny platné základy o vzdělávání, právu, zemědělství, potravinářství, zdravotnictví, farmaceutickém průmyslu, národní obraně , ochraně přírody a ve všech oblastech lidské činnosti. Zahrnuje nejen "léčení nemocných", ale především zdravých, a nový vztah k prostředí a životu vůbec, bez kterého život nemůže na Zemi existovat.
Z tohoto hlediska má výživa člověka zcela novou, dosud nepoznanou roli. Vidno to i z toho, že výživa člověka jako taková, včetně nauky o výživě člověka nebyla lidstvem v plném rozsahu poznána ani uznávaná, nejsou poznané humánní rozměry a její dopad na existenci života na Zemi.
Člověk, aby sebe uživil, chce okupovat celou planetu s jejím prostředím, čímž ohrožuje život na Zemi vůbec. Bez rozvoje strategie života nelze provádět žádnou činnost, žádnou systémovou práci člověka, pokud se nezná její vliv na život a pokud se nenajde platforma koexistence člověka s přírodou a zásadní požadavek programování, do níž musí být náklady s touto koexistencí zahrnuty. Je to zcela nová úloha celého lidstva nejen bohatých, nebo chudých, rozvinutých, nebo rozvíjejících se. Zrovnoprávnění by nemělo nastat pouze v lidské společnosti, ale v celé biosféře.
Pochopit a provést tyto plány jde pouze tehdy, pokud umíme správně pochopit a provádět programy zdravé a regenerační výživy. Výživy, která umožňuje tvořit zdravou, rozvíjející se společnost bez konfliktů, zbraní, nadřazenosti skupin, národů, jednotlivců, odborů, či jiných kategorií lidí s různým společenským zařazením.
Člověk potřebuje jíst, aby byl zdravý a jíst, pokud má zdravotní poruchy, které narušily jeho činnost, aby tyto funkce obnovil, nebyl odkázán a měl důstojný kvalitní život, odpovídající standardu moderní společnosti s vyspělým demokratickým systémem, umožňujícím rozvíjet své společenské činnosti.
Zdravá výživa = odpovídající tělesné a duševní zdraví umožňují tvořit, spolupracovat a reprodukovat se ve zdravé, nové generaci. To znamená existovat, nechat existovat a množit se a rozvíjet mezilidské vztahy. V tom se zdravá výživa chápe jako nová výzva lidstva v III. tisíciletí.
Autor: Martina Dvořáková
