Odstrašující název "cesta smrti" opravdu zastupuje neobyčejnou autostrádu, která spíše připomíná uměle vyhotovenou fotografii, než opravdovou realitu. Ve skutečnosti jde o 65 kilometrovou dráhu spojující administrativní centrum Bolívie La Paz s městečkem Coroico. Tato vskutku adrenalinová cesta každoročně pohřbí 200 - 300 obětí, o čemž svědčí stále narůstající počet pamětních křížů podél jejím okraji. Vybudovali ji peruánští zajatci v 30. letech minulého století, kteří padli do zajetí v době války o území Chaco.
Tunel připomínající ojedinělý přírodní úkaz se nachází v horách Taihang a postavili ho obyvatelé nedaleké vesnice Guoliang. Samotný tunel je dlouhý 120 metrů, vysoký 5 a široký přibližně 4 metry. Jeho výstavba trvala zhruba 5 let a široké veřejnosti byl zpřístupněn v roce 1977. Jediným pronikajícím světlem jsou zde uměle vytesané okna v jeho skalách. Na některých místech jsou okna široké dokonce několik metrů a v těchto částech už řidiče opravdu nic nedělí od bezedné propasti.
Jakuck leží u desáté největší řeky světa Leny. Ve městě se nenachází žádný most, protože zmiňovaná řeka je několik kilometrů široká. A proč je tedy nebezpečná? Během téměř desetiměsíční zimy zde teploty dosahují až minus 40 C. Skutečnou výzvou je vystartovat po ní někdy na přelomu července a srpna. A protože se na cestě nenachází žádný asfalt, je přirozené, že mnoho aut uvízne ve všudypřítomném blátě. Toto už je zase apel pro opravdové sibiřské piráty vykrádající auta a olupující náhodné pasažéry.
Tunel byl vybudován pod hladinou řeky Yauza a otevřený v roce 2003. Do povědomí vstoupil díky obrovskému množství nehod, které zachytily průmyslové kamery. Ve skutečnosti jde o to, že zmiňovaná řeka do něj permanentně protéká, takže v zimě se tam vytváří nebezpečná námraza způsobující často neodvratitelné smrtelné nehody. Má délku 4,5 km.
Tato namáhavá a strastiplná cesta je dlouhá zhruba 2 413 km. Začíná se v čínském městě Chengdu a končí až v západním Tibetu, konkrétně v Lhase. Cesta byla otevřena v prosinci v roce 1954. Serpentíny cesty se rozvíjejí kolem 14 megalomanských štítů nacházejících se ve výšce 4000 - 5000 metrů nad mořem. Celou cestu můžete prejít autem za 8 až 10 dní.
Cesta Trollů - jedinečnost této nezvyklé dálnice spočívá nejen v jedenácti serpentinách, které se vedle ní nacházejí, ale i v tom, že v údolí Isterdalen stoupá od hladiny moře do výšky 800 metrů. Kvůli bezpečnosti je v průběhu podzimu a zimy uzavřená a pro řidiče fajnšmejkry je zpřístupněna v rozmezí měsíců květen a říjen.
Cesta Stelvio Pass Road, jak se jmenuje se nachází v nadmořské výšce 2757 metrů nad mořem a svou délkou 75 kilometrů spojuje italské město Bolzano se švýcarskými hranicemi. Doprava doleva, doprava doleva - takto nějak se s ohledem na četné zatáčky cítí řidiči projíždějící nejvýše položeným horským asfaltovým průsmykem ve východních Alpách v Itálii. Výhled, který poskytuje, však stojí za to.
Na spojnici v řeckém regionu Agrafa zapomeňte na krajnice, svodidla či asfalt. Když se k tomu přidají strmé srázy, o pobyt v nemocnici máte postaráno.
Jízda arktickou tundrou nepatří k těm nejdobrodružnější; nejčastěji zde totiž potkáte traktory, které směřují k ropným polím. Okolí vás také příliš neokouzlí, protože na něj přes velké mraky zvířeného prachu ani pořádně nevidíte. Zato máte poměrně velkou šanci, že skončíte s rozbitým oknem, protože zpod kol těžkých vozidel neustále odlétávají kamínky.
Když v Anglii vyhlašovali nejhorší silniční komunikace, první místo získala právě A682. Za poslední tři roky se zde událo 22 vážných nehod, z toho tři smrtelné.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu