Zásady správného obouvání dětí - kupujeme botičky
Zde pečlivě zvažujeme jaký typ pohybové aktivity a v jakém prostředí dítě během dne převážně je. (Typ podlahy, chlad, sezónní období s převahou hry v exteriéru nebo v interiéru, ale i povahu, zájmy a pohyblivost dítěte).
Společnými ortopedickými požadavky na spolehlivou konfekční obuv pro děti v tomto věku (za předpokladu splnění hygienických parametrů) jsou:
- Aby obuv neměla příliš vysokou hmotnost
- Aby byla ve tvaru, který poskytuje dostatečný prostor pro prsty
- Aby materiál byl dostatečně prodyšný a větratelný
- Aby konstrukce obuvi umožnila spolehlivé ukotvení paty (ne příliš volná oblast paty)
- Aby byla bota k noze dostatečně fixována (volně uchycena obuv zvýšeně a nerovnoměrně namáhá svaly ve snaze udržet obuv na noze a u dětí s tendencí chůze špičkami dovnitř toto zvýrazňuje)
- Aby spodek obuvi byl dostatečně ohebný v oblasti kloubů palců
- Aby byla podrážka dostatečně protiskluzově zajištěna
- Aby vnitřní prostor neobsahoval materiály, které se mohou uvolňovat
- Aby ukotvení ozdobných prvků bylo spolehlivé a aby nepřesahovalo do vnitřního prostoru obuvi.
Další vlastnosti obuvi závisí na konkrétním prostředí a požadavků na pohybovou aktivitu. Důležité je však sledování, zda obuv již není krátká, nekupujeme ale ani obuv s přílišnou velikostní rezervou. Obuv je nutno často vysušit resp. větrat a prstem projít, zda i přes původně prostorné obuvi uvnitř nevznikly záhyby. Ortoped někdy řeší i takové "kulhání" dítěte.
Musí mít obuv školáka zabezpečené podložení podélné klenby?
Pro zdravou nohu formování podélné klenby konfekční obuvi není nutné. Naopak, předčasná aplikace ortopedické vložky, resp. vyšší opory podélné klenby vede k atrofii (zmenšování) tukového polštářku, který chrání klenbu přirozeně. Přesto, mírný náznak opory podélné klenby je možné akceptovat. Vysloveně nevhodné však je, pokud se obuv na spodu v oblasti podélné klenby "láme".
Je vhodnější obuv na šněrování nebo na "samolepky"?
Při plánovaném delším obutí děťátka se dá říci, že vhodnější je šněrování, protože obuv lze jemněji a rovnoměrněji fixovat a dobře zavázané tkaničky se neuvolní ani u opotřebovanější obuvi. Přesto, pokud dítě ještě není dostatečně zručné při šněrování, není námitek ani vůči obuvi na samolepky, pokud rodič občas překontroluje, zda se samolepky zejména u již nošené obuvi neuvolnily. Oba typy fixace jsou vhodnější než volná, resp. nazouvací obuv, kde se svaly nožky malého dítěte přespříliš vysilují.
Může tedy školák vůbec nosit "nazouváky" nebo obuv ve tvaru různých hraček?
Vše závisí na konkrétní situaci a účelu obuvi. Pokud dítě při pečlivé kontrole rodičů používá pantofle nebo obuv-hračku, nebo zvířátka jen na činnost v bytě, kde se v dané chvíli neplánuje více pohybovat (např. sledování televizní pohádky), nelze v zásadě odmítnout různé typy zdravotně méně vhodné obuvi, jako jsou již zmíněné zvířátka, autíčka apod.
O využití obuvi v souladu s účelem mluví také příklad využití pantoflí při pobytu na koupališti. Ale mělo by být tabu dovolit v "pantoflích" hrát na honičku.
Je velmi špatné, pokud dítě doma vůbec nechce být obuto a běhá bosé nebo jen v ponožkách?
Zdravá dětská noha má přímo potřebu být občas i volná, s umožněním kontaktu s podložkou, aby se aktivovala nervová zakončení a následně i drobné svaly plosky nohy.
Otázkou však je kvalita reliéfu podložky a intenzita pohybu naboso. Pokud děti běhají po různorodých podložkách, např. chladnější dlažba a vedle hned drsnější koberec, měkký kobereček, nožce to jen prospěje. Chybou je, pokud dítě soustavněji chodí jen po rovné hladké podložce (pouze dlažba, parkety). Optimum je chůze naboso po travičce (pozor na klíště), drobných kamíncích.
Dát dítěti obuv již nošenou po zdravém starším sourozenci nebo dětech příbuzných?
Každý člověk a už i větší dítě má svůj pohybový obrazec, pro něj typický. I člověk bez ortopedického problému má svůj specifický způsob chůze a svůj specifický způsob opotřebení (vyšlapané) obuvi. Není proto vhodné nutit "následovníka" do typu obuvi již vyšlapané, denně používané a vnucovat mu pohybový obrazec staršího sourozence.
Jiné je poskytnutí speciální pevné, např. sportovní obuvi (lyžařská, bruslařská), která je málo nošena, kde není konstrukční předpoklad deformace boty.
Už máme školáka!
Jak dítě roste, tak se zvyšuje i počet jeho zájmů a aktivit. Ke každému druhu činnosti je nutná i správná volba obuvi.
Vedle výše uvedených obecných nároků na správné obouvání, zohledňujeme i potřebu konkrétního komfortu obouvání.
Během vyučování klademe důraz zejména na možnost správné prodyšnosti obuvi, jakož i dostatečnou fixaci nohy a protiskluzový dezén. U menších dětí je nazouvací obuv při vyučování (a zejména přestávek) naprosto nevhodná.
Děti v mladším, ale i starším školním věku nejčastěji využívají rekreační obuv "tenisky". Pokud je obuv vyrobena z hygienicky nezávadných a prodyšných materiálů, je v zásadě možné tento způsob obouvání na venkovní pohyb akceptovat.
Pro sportovní aktivity vybíráme obuv v závislosti na tom, zda se jedná o indoorové aktivity, nebo sporty prováděné venku. Ke každému sportu existuje solidní propracované doporučení vhodné obuvi, zejména u renomovaných výrobců. Každopádně je vhodné volit stabilní obuv s antistresovou, tj. nárazy tlumící a odpružující stélkou, resp. podpatkem.
Pro taneční a některé druhy interiérových aktivit je oproti všeobecně doporučovaným pravidlům vhodné zajistit co nejhladší dezén podešve.
Co se týče vycházkové a společenské obuvi zde se už tvar s provedením jednotlivých vzorů liší výrazněji, protože se výrazněji diferencuje chlapecká a dívčí obuv.
Nabídka i požadavky jsou značně různorodé a snad by mělo být samozřejmostí, co se obuvi týče, abychom z dětí nedělali malé dospělé.
Větší slečny mají ještě rostoucí nohu a tedy dost času na úzkou módní obuv. Stejně je nevhodné negativně ovlivňovat sklon pánve a zakřivení páteře nošením vysokých podpatků.
Autor: Lenka Kostková
