Druhy dermatitidy, příčiny, průběh a léčba
Kontaktní dermatitida vzniká v důsledku dráždivého, toxického působení různých chemikálií na kůži. Její vývoj není podmíněn předchozí přecitlivělostí, senzibilizací, závisí jen na vlastnostech, intenzitě nebo koncentraci poškozujícího faktoru a na individuální odolnosti kůže.
Funkce kůže
Ochrana před všemi faktory vnějšího prostředí je jednou z nejdůležitějších funkcí kůže. Tato ochrana je lokalizována do nejsvrchnější části kůže, tzv. stratum corneum, která svou morfologické struktury, i biochemicko - biofyzikálními vlastnostmi představuje bariéru mezi prostředím a organismem, brání prostupu škodlivých látek do organismu. Tato bariéra podléhá různým rozdílům i vlivům, její části mají různou tloušťku (nejtenčí je na řasách, nejtlustší na ploskách chodidel a dlaní, nejcitlivější je kůže řas, genitálu, u dětí a starých osob), různou hustotu potních a mazových žláz, její části jsou různé namáhané, vystavované povětrnostním vlivům, vodě a škodlivinám.
Genetika
Genetika a rasové rozdíly se také podepisují pod různé vnímavosti kůže, na jejím poškození toxickými či dráždivými vlivy. Kontaktní dermatitida vzniká po překonání ochranné kožní bariéry působící toxickou látkou. Rozlišujeme 2 typy kontaktní dermatitidy, akutní (dermatitis contacta acuta) a chronickou (dermatitis contacta chronica). Akutní kontaktní dermatitida je zánětlivá reakce kůže, vzniká po jejím jednorázové expozici poškozujícímu faktoru z vnějšího prostředí.
Příčiny vzniku
Jako vyvolávající faktory se uplatňují různé chemikálie (kyseliny, zásady, organická rozpouštědla, rostlinné jedy, teplo, chlad a jiné).
Příznaky
Akutní kontaktní dermatitida bývá lokalizovaná na nekrytých plochách kůže - nejčastěji na obličeji, předloktích a rukou (při pracovních úrazech, v domácnostech). Pozorujeme ji u pacientů na velkých plochách těla, po nadměrném slunění se apod. Pouze na místech poškození kůže. Nešíří se do okolí, jsou ostře ohraničené. Při tomto onemocnění jsou důležité následné informace: jaký činitel onemocnění vyvolal, jak dlouho působil (expozice) a v jaké koncentraci (zejména při toxických látkách) a také, v jakém stavu byla kůže před poškozením. Projevy na kůži jsou zarudnutí (erytém), otok (edém), puchýřky, mokvání krusty a loupání. Dotyčný má pocit svědění, pálení nebo bolesti. Při působení toxických látek může vzniknout i povrchová nekróza, odumření části kůže.
Léčba
- Přerušení expozice, vlivu poškozující látky na kůži. Odstranit případné zbytky chemikálie, chránit kůži pro dalším působením UV zářením apod.
- Lokální kortikosteroidní masti, chladivé tekuté pudry, proti svědění se podávají léky - antihistaminika. Při těžším poškození nesteroidní antiflogistika, analgetika, krátkodobě steroidy.
Příčiny vzniku chronické dermatitidy
Dermatitida se postupně vyvíjí po opakovaném vystavení kůže působení různých chemikálií s nízkým dráždícím potenciálem, které nejsou v dané koncentrace schopné vyvolat akutní kontaktní dermatitidu. Jako vyvolávající činitele se nejčastěji uplatňují různé chemické přípravky využívané v různých oborech pracovní činnosti a nemoc má často charakter profesionální dermatózy. Seznam těchto látek je velmi dlouhý, od jednoduchých chemikálií, typu roztoků slabých kyselin nebo zásad, přes rozpouštědla, detergenty, až po různé barvy, pesticidy, lepidla, cement a mnohé jiné. Jinou oblastí lidské činnosti, při které často vzniká chronická kontaktní dermatitida, jsou domácí práce - častý kontakt s vodou, mýdlem, čisticími prostředky, prášky na praní, leštěnkami a podobně, také vede k porušení ochranné epidermální bariéry, snadnějšímu průniku a dráždivému působení i nízko koncentrovaných substancí. Vývoji chronické kontaktní dermatitidy napomáhá i mechanické dráždění kůže, opakovaný kontakt s pískem, prachem a podobně. Základním patogenetickým procesem je postupné kumulací se porušování ochranných mechanismů kůže, které vede k jejich selhání a vývoji zánětlivé reakce na působení dráždivých škodlivin. Rozhodující je porušení vodního hospodářství epidermis, poškození nebo odstranění lipidových struktur stratum corneum a vyplavení látek vážících vodu v kůži, tzv. přirozených hydratačních faktorů. Kůže ztrácí schopnost vázat vodu, vysušuje se, praská a zapaluje se. Chronická kontaktní dermatitida představuje terén, vhodný na průnik alergenů a vývoj alergického kontaktilního ekzému.
Příznaky
Projevy nemoci bývají lokalizovány na hřbetech rukou a předloktí, které jsou nejčastěji vystaveny dráždivým látkám z prostředí. Objevují se nepřesně ohraničené, mírně zarudlé, erytematózní ložiska suché kůže, s olupováním a tvorbou trhlinek (ragád) i lichenifikacií ( "rozpolíčkovaná" struktura kůže), též s charakteristickým ztluštěním a zvýrazněním povrchu kůže. Svědění je výrazné.
Léčba
Podobná jako při akutním průběhu. Je však třeba znát celkový stav poškození kůže a na základě tohoto posouzení aplikovat léčiva. Opět je nutné zajistit přerušení expozice, vlivu poškozující látky na kůži, a odstranit případné zbytky chemikálie. Chránit kůži. Aplikují se lokální kortikoidní masti, chladivé tekuté pudry, proti svědění účinná antihistaminika. Při těžším poškození nesteroidní antiflogistika, analgetika, krátkodobě steroidy.
Intertriginózní seboroická dermatitida
Zvláštní formou chronické kontaktní dermatitidy je intertriginózních dermatitida, při které se mechanické dráždění kůže následně kombinuje se sekundární kvasinkovou infekcí. Zejména u obézních žen se pod jejich prsy tvoří svědící zarudlá kůže, erytém, který se oloupat. V této oblasti se tvoří i další lokální drobná poškození kůže - hnisavý puchýřek (pustula), trhlinka (fissure) a jiné.
Autor: Lenka Kostková
