Jak rozlišit prospěšné a škodlivé emulgátory neboli éčka?
Máte celulitidu? Na vině jsou éčka! Možná to zní jako nesmysl, ale někteří odborníci to skutečně připouštějí. Některá éčka jsou dokonce zdraví prospěšná.
Výrobci je přidávají téměř do všeho, protože kdo už by si koupil potravinu neurčité a nepěkné barvy?! Rozdělujeme je na přírodní barviva, přírodně identická a syntetická. Přírodní se získávají z rostlin, ze živočichů či nerostů a většinou jsou neškodná. Například E 100, kurkumin, je zdraví prospěšný. Totéž platí i o riboflavinu, vitaminu B2, který je označen jako E 101. Obávat se nemusíte ani chlorofylů schovaných pod značkou E 140, karamelu - E 150 či karotenů označených jako E 160 a, c, d, e. Přírodně identická barviva mají stejné chemické složení jako přírodní, jen se vyrábějí chemicky. Syntetická barviva se vyrábějí z ropných produktů a patří k tomu, co vaše tělo určitě nepotřebuje. Většinou přikrášluje potraviny s nízkou výživovou hodnotou.
Omezte:
Do skupiny těch, které třeba omezit, patří E 102, 104, 110, dále E 122 až 124, E 127 až 129, E 131 až 133, 142, 151, 154, 155, E 180. Nejčastěji je najdete v cukrovinkách, žvýkačkách, zmrzlinách či povzbuzujících nápojích. Některá z nich jsou ve více zemích zakázána.
Konzervanty E 200 až E 299
Jsou to přídatné látky, které brání činnosti různých mikroorganismů. Ničí bakterie, kvasinky, plísně i houby, a tím prodlužují životnost potravin. Přidávají se do všeho, co má vydržet dva až tři roky. Mezi konzervační látky patří zejména sorban E 200 až 203, benzoany a benzoáty E 210 až 219, siřičitany E 220 až 227, dusitany i dusičnany E 249 až 252. Ze všech konzervantů můžeme s klidným svědomím za neškodnou označit asi jen kyselinu sorbovou, E 200.
Omezte:
Kyselinu benzoovou E 210, benzoan sodný E 211 a benzoáty E 212 až 219 označují někteří odborníci za rakovinotvorné látky. Přidávají se do alkoholických nápojů, piva, sladkostí, pekárenských výrobků, do hořčice i do nealkoholických nápojů s pomerančovou příchutí. Dusitany a dusičnany E 249 až 252 jsou také potenciálními karcinogeny. Bývají v párcích, špekáčcích a jiných uzeninách. Za nejnebezpečnější však považují němečtí onkologové siřičitany E 220 až 224.
Antioxidanty E 300 až E 321
Antioxidanty jsou další látky, které mají prodlužovat trvanlivost potravin, ale tím, že zabraňují jejich oxidaci. Jinými slovy, brání změnám vznikajícím působením kyslíku. Můžeme je rozdělit do dvou skupin. Do první patří aditiva, která působí proti změnám barvy a nejčastěji je najdete ve výrobcích z masa. Do druhé skupiny patří látky bránící žluknutí tuků, proto se nejčastěji přidávají do olejů, mastných i instantních výrobků, chipsů, dresinků, ale i do pekárenských produktů, cereálií či čokolády. Za zcela bezpečné můžeme označit antioxidanty E 300 a E 330, tedy kyselinu askorbovou a kyselinu citrónovou. Nemusíte se obávat ani látek označených jako E 306, 307, 308 a 309. Jsou to tokoferoly, vitamíny E.
Omezte:
Z antioxidantů mohou vařením a pečením vzniknout jedovaté látky. Pozor dávejte zejména na antioxidanty E 310, 311, 312, takzvané galláty, a látky E 320 a 321, ty jsou pro zdraví škodlivé. Nacházejí se v tucích a olejích určených pro hromadnou výrobu, v sypkých směsích na přípravu koláčů či sušeném mléce v automatech.
Soli, kyseliny a látky povzbuzující chuť E 500 až E 637
Jsou to buď přírodní, nebo syntetická aditiva, jejichž úkolem je zvýraznit původní chuť a vůni potraviny. Právě sem se řadí chronicky známý glutaman s pověstí, která je horší než jeho skutečné účinky. Výzkumem se již potvrdilo, že takzvaný syndrom čínských restaurací, když je člověku po jídle špatně a otečou mu oči, rty, nezpůsobuje glutaman sodný, jak se předpokládalo, ale omáčka z korýšů či kvašená sója. Přesto odborníci tvrdí, že když se do prázdného žaludku dostanou více než tři gramy glutamátu sodného, projeví se lehká reakce nesnášenlivosti. Denní přijatelná norma je prý asi 12 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti. Kojencům se glutamany dávat nesmějí.
Omezte:
Dávejte pozor na množství glutamanů E 620 až 625, které přijímáte. Čím méně, tím lépe. Nebezpečné mohou být i látky označené jako E 554 až 559. Někteří vědci je totiž stále spojují s rozvojem Alzheimerovy i Parkinsonovy choroby.
Emulgátory, stabilizátory a zahušťovadla E 322 až E 495
První zmíněné, emulgátory, používají výrobci tehdy, když potřebují spojit dvě nespojitelné látky, například tuk a vodu. Stabilizátory pak způsobí, že se znovu nerozdělí. Proto obě skupiny nejčastěji najdete v margarínech, majonéze, různých pomazánkách, ale i v chlebu a pekařských výrobcích, kterým mají zvětšit objem a zajistit, že zůstanou měkké i několik dní. Zahušťovadla jsou látky, které zvyšují viskozitu některých potravin a zahušťují je. Jsou převážně rostlinného původu, bývají to modifikované škroby, rostlinné gumy a celulózy. Najdete je v jogurtech a jiných mléčných výrobcích, polévkách, zálivkách a omáčkách. Většinou jsou neškodné, například pektin, E 440, který je z ovoce a ze zeleniny, nebo agar, E 406, který se získává z mořských řas.
Omezte:
Emulgátory a stabilizátory už nejsou tak bezpečné. Například v Česku jsou zakázané látky označeny jako E 430, 431, 433 či E 480, protože je odborníci považují za mimořádně škodlivé, až rakovinotvorné.
Sladidla a jiná aditiva E 900 a více
Sladidla jsou látky mnohem sladší než přírodní cukr, ale dodávají méně energie, proto se s oblibou využívají při výrobě takzvaných light potravin nebo produktů pro diabetiky. Přidávají se zejména do limonád a slazených nápojů. Mezi ostatní aditiva řadíme například rozpouštědla či leštiče.
Omezte:
Umělá sladidla věru nejsou pro náš organismus nic dobrého. Nejznámější jsou acesulfam E 950, aspartam E 951 a sacharin E 954. Všechny tři se označují jako látky, které mohou mít vliv na rozvoj rakoviny.
Autor: Martina Dvořáková
