Lidé, kteří nemají rádi hudbu trpí muzikální anhedonií
Máte v práci kolegu, který vám při nejbližší příležitosti vypíná rádio? I takoví lidé mezi námi existují, kterým hudba vůbec nic neříká. Myslíte si, že jsou o něco ošizení nebo že vám jen chtějí škodolibě zkazit radost z krásného dne a podmanivé melodie? První doměnka je správná! A vědci již odhalili i příčinu.
Hluší k hudbě?
Snad nenajdete člověka, který by se při hitovce z rádia nezačal podvědomě rytmicky pohybovat. Některým lidem hudba dokonce způsobuje až fyzickou rozkoš. Pokud vás nádherná melodie dokáže dojmout k slzám, je to přesně ono. A teď si představte, že o tento požitek přijdete. K hudbě budete totiž naprosto hluší!
Neslyší radost
Ne však doslova a ne k hudbě konkrétního žánru, ale k tónům obecně. Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, i na tento lahodný zvuk mohou mít lidé averzi. Je jich sice jen hrstka, ale jejich zvláštnost je neurologického původu a má dokonce název - muzikální anhedonie. Pokud k nim patříte, Vivaldi či Adele s vámi nic neudělá, ani kdybyste se rozkrájeli. Jednoduše vám na to chybí důležitá součást mozku. Lidé s muzikální anhedonií říkají: "Ne, hudba ve mě neprobouzí emoce. Ne nechce se mi tančit, když slyším hudbu," poodhalil tajemno této zvláštní odchylky neurolog Robert Zatorre z McGillovy univerzity ve studii zveřejněné v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Ale přiznává, že těchto lidí je jako šafránu. Anhedonisti necítí mrazení ani žádnou jinou emocionální reakci na hudbu.
Chyba spojení
V této nové se podařilo přijít na to, proč je to tak. Odpověď vědci dostali prostřednictvím 45 účastníků. Dotazník o oblibě hudby je rozdělil do tří skupin podle preferencí, zbytek už ukázal sken mozku během poslechu hudby. Anhedonisti vykazovali jen chabou aktivitu v části mozku nucleus accumbens, která hraje důležitou roli v mechanismech odměny, potěšení, smíchu, ale také závislosti, agresivitě a strachu. Zajímavé bylo, že pokud tato jistá skupina lidí hrála pro kontrolu hazardní hru, mozek v této části byl aktivní. Při audiovjemech byl nucleus naopak zcela hluchý, doslova. Co bylo špatně? Anhedonistům jednoduše chybí propojení mozkového centra pro zvukové vjemy s centrem odměny.
Nejsou divní, jen "hluší"
Zajímavé je, že tito lidé nejsou žádní nelidi, psychopati, neubližují štěňatům a mohou mít plnohodnotné citové vztahy. Nejde tedy o žádnou zásadní odchylku, kterou je třeba vnímat zvlášť dramaticky. Každopádně je to ale důkaz, že lidský mozek je stále neprobádaný a neznámý, že si s námi dokáže občas cynicky pohrát. Experiment byl přínosný tím, že lidé, trpící touto systémovou chybou již vědí, čím trpí a přestávají si klást otázky, proč s nimi hudba nic nedělá.
