Nymfomanka a milenka vlastního bratra
Nejen dnes jsou mezi lidmi zvrácenosti, nevěra a incest. Jen nyní se probírá v bulvárních časopisech to, co dříve zaznamenávali kronikáři. A co píší o Paulině Bonaparte, sestře a údajné milence Napoleona Bonaparte?
Svatba v patnácti letech
Napoleon, který byl starší než sestra, usoudil, že ve věku 15 let je Paulina připravena na vdávání a za ženicha jí vybral jednoho z nejbližších spolupracovníků, generála Charlese Leclerce. Jeho přátelé se na adresu mladé brunetky vyjadřovali rozpačitě: "Přirozená směs fyzické dokonalosti bez jakýchkoliv morálních zásad. Nejkrásnější žena, jakou si může jeden muž vysnít, ale přitom tak nezkrotná. " Po svatbě odešli novomanželé do francouzské kolonie Santo Domingo (dnešní Haiti), kde Paulina porodila syna Dermida. S mateřskými povinnostmi ani s věrností, si ale příliš hlavu nelámala. Za manželovými zády doslova putovala z náruče do náruče, nejčastěji s důstojníky a řadovými vojáky z armády vlastního manžela.
Léčba pijavicemi
Dnešní historici jsou přesvědčeni, že Paulina byla nymfomanka. Navíc trpěla vážnými gynekologickými problémy. Ty odstartoval porod jediného dítěte, ale sexuální přelétavost jejich průběh ještě zkomplikoval. Lékaři jí proto naordinovali pravidelné přikládání pijavic na inkriminovaná bolestivá místa, ale o efektivitě této kuriózní léčby nejsou bohužel evidovány žádné dostupné informace.
Milostný poměr s bratrem?
Dá se předpokládat, že za Paulininým neukojitelným sexuálním apetitem stála především snaha být v centru pozornosti (nejen) milovaného bratra. Brunetka totiž žárlila na každého, kdo její privilegovanou pozici i nepřímo ohrožoval. V žaludku jí ležela švagrová, ale i obě sestry. Navzdory starostem, které svými milostnými avantýrami bratrovi způsobovala, zůstala jeho miláčkem. Zajímavé je, že mezi lidmi dodnes kolují nepotvrzené dohady o údajném sexuálním vztahu dvou sourozenců. Zda se zakládají na pravdě, není známo.
Nové manželství, staré zvyky
Ty pravé sexuální orgie Paulina spustila po smrti manžela v roce 1802. Vrátila se do Francie a vrhla se do víru společenského života. Přesně za rok ji bratr opětovně nahnal k oltáři, tentokrát s princem a pozdějším generálním guvernérem Piemontu, Camillem Borghesem. Ani ten však v Paulininém životě nedokázal udělat pořádek. Pózovala nahá benátskému sochaři Antoniu Canovovi, v její ložnici se střídali vojáci, herci, ale i houslový virtuos Niccoló Paganini. Neměla nejmenší problém udržovat tři milostné vztahy současně.
Bratra jako jediného milovala
Napoleon byl jediný muž, ke kterému Paulina vzhlížela s nefalšovaným respektem. Jako jediná z celé rodiny vyrazila za Napoleonem na ostrov Elba ve snaze pomoci mu postavit se znovu na nohy. Obětovala pro to všechen svůj majetek, včetně rodinných šperků. Čistá láska. Poslední roky života prožila v Římě po boku milence, vévody z Devonshiru. Ani zde nepřestávala zoufale bojovat za Napoleona, ačkoli bez výraznějšího úspěchu. Po bratrově smrti v roce 1821 nakonec zemřela na následky rakoviny jako čtyřiačtyřicetiletá i ona.
Autor: Martina Dvořáková
