Přecitlivělost na zvuk je diagnóza, která vyžaduje špunty do uší
Přecitlivělost na zvuky není pouhý rozmar některých citlivějších lidí. Jedná se o klinickou diagnózu - idiosynkrazii. Přestože není nebezpečná, dokáže svému "majiteli" nepěkně pokazit běžný život.
Jak se žije lidem s idiosynkazií
Pacientka Lenka neusne bez špuntů v uších. Odjakživa intenzivně vnímá všechny zvuky, ale přes den ji to tolik nevadí. Zvuky ulice jí však způsobují bezesné noci. Bydlím na sídlišti, kde je mnoho zeleně, ale přesto ji ruší i autobus v dálce, ranní zpěv ptáků či sousedovo napouštění vody. Nedělá ale z komára velblouda, protože jí na řešení problému stačí kvalitní špunty. Horší je, když si je někde zapomene... Vysokoškolský student Erik nechodí na koncerty a neposlouchá hlasitou hudbu, ačkoli ji má rád. Nedokáže se soustředit ani na rozhovor v restauraci, když v pozadí hraje rádio. Překážejí mu zvuky, které jeho spolubydlící v koleji vůbec nevnímají. Chladnička, tikající budík, klepání podpatků či smích na chodbě ho znervózňují, když se učí. Svůj problém řeší rovněž špunty. Bez nich neudělá ani krok.
Hypersenzitivita
Přecitlivělost na zvuky, ale i na světlo, pachy či na pohyb, se nazývá hypersenzibilita. Tento termín poprvé ve své studii v roce 1997 zmínila americká psycholožka Elaine Aronova. Podle ní má až dvacet procent lidí vyhrocenější smyslové vnímání než ostatní. Vysoká senzibilita se u každého postiženého projevuje jinak. Někdo je přecitlivělý na jakýkoliv hluk, přestože má jen málo decibelů. Jiný se nedokáže soustředit na práci, když jeho kolega v místnosti telefonuje nebo vede s druhým rozhovor, ruší ho otevřené dveře na chodbu, zapnutý kávovar nebo tiskárna. Obvykle se tyto somatické problémy spojují s psychikou. Lidé s tímto problémem si musí najít strategii, jak zpracovat přílišnou dráždivost tak, aby je v běžném životě neobtěžovala. Nic jiného jim nezbývá.
Problém v psychice?
Pokud jste přecitlivělí na hluk, může jít o hypersenzitivitu, kdy zvuky vnímáte jako příliš intenzivní, nebo o misofonii, když ve vás běžné zvuky vyvolávají nepříjemné psychické stavy - odpor, stres, paniku. Hypersenzitivita je běžná u lidí, kteří si profesionálně zatěžují sluch a řeč, například u učitelů, zpěváků, hudebníků. Vzácně se vyskytuje i jako důsledek organického poškození mozku po úrazu nebo po cévní mozkové příhodě. Často se však diagnostikuje spolu s tinnitem. Pacienti tehdy pociťují subjektivní šumění či vyzvánění bez vnějšího zdroje zvuku jako vrcholně nepříjemný pocit. Způsobuje jim to stres a vážné psychické problémy.
Zvuk překryjte
Při misofonii vnímáte negativně běžné zvuky, ale nepříjemné pocity vám mohou způsobovat i zrakové či čichové vjemy. Jde o vzácnou diagnózu a dosud neexistuje standardní diagnostický postup ani účinná léčba. Přestože se misofonie řadí mezi psychické poruchy, vědci předpokládají, že prvotní příčina může být v odlišném propojení mozkových center. V případě nadměrné citlivosti a při tinnitu se poměrně úspěšně využívá maskování šumem. Pacient může poslouchat zvuky z počítače, CD či MP3, které svým neutrálním charakterem překryjí ty, které vnímá jako nepříjemné. Extrémní hypersenzitivou trpí často lidé s poruchami autistického spektra. Překážejí jim zvuky, které my ostatní vnímáme jako bezproblémové či běžné. Autistické děti například většinou nesnášejí nákupy v hlučných nákupních centrech, z míry je vyvede obyčejné klepání podpatků, zvonící telefon či jakýkoli jiný ruch, pach nebo pohyb, který se vymyká z jejich stereotypu.
