Neverbální komunikace nám řekne daleko víc
Neverbální komunikací získáváme především informace o emocích, což vyplývá z existence úzkých vazeb mezi fyziologickými a emocionálními stavy, například červenání se, blednutí, pocení, zrychlené dýchání, rozšíření zornic a podobně. Není možné vyhnout se neverbální komunikaci. Buď potvrzuje verbální projev, nebo mu protiřečí.
Neverbální komunikaci tvoří hlavně:
Zvuková stránka řeči, mimika (výraz) tváře, pohledy (řeč očí), proxemika (přiblížení a oddálení, osobní zóna člověka, do níž nemá druhý násilím vstupovat - je to asi 30 cm od těla.), gestika (gesta), haptika (doteky), posturika (fyzické postoje), kinezika (pohyby), úprava zevnějšku, prostředí.
Ústřední roli hrají oči (víčka, obočí a kořen nosu). Oči jsou nejdůležitější oblastí obličeje. Řeč očí provází řeč slov. Doba trvání pohledu vyjadřuje míru zájmu o mluvícího. Řeč pohledů je často první řečí. Obě strany pomocí ní hovoří ještě dříve, než se vysloví první slovo. Podezřelé časté mrkání prozrazuje, že člověk je v duševním napětí, které není schopen uvolnit.
Gesty se možná beze slov domluvit. Svědčí o tom mimo jiné i znaková řeč, která obsahuje 700 základních posunků. Gestikulaci více využívají cholerici, sangvinici, když jsou lidé vzrušení nebo v afektu, ale i lidé s nižším intelektem a ti, kteří se obtížněji vyjadřují. Člověk, který nechce navazovat kontakty, mívá skloněnou hlavu a skleslý hrudník, tělo mu signalizuje únavu.
Pokud však chce někdo rozšířit prostor kolem sebe, vypne hrudník a vzpřímí hlavu. Rozkročené nohy a ruce v bok se tradičně chápou jako výzva na souboj, byť slovní. Vyskytují se u mužů i žen. Překřížené nohy vyjadřují obranný postoj. Když sedíte vedle sebe, všimněte si překřížených nohou souseda. Pokud noha směřuje k vám, je vstřícný. Ruka v kapse znamená, že se snaží zakrýt svou nervozitu. Je to však i vyjádření jisté ležérnosti.
Dotyky
Proxemika je osobní zóna, fiktivní bublina, která obklopuje každého člověka. Jinou, co největší zónu máme pro lidi, kteří jsou nám nesympatičtí, jinou pro neznámé. Nejméně se odtahujeme od dětí, rodiny, přátel nebo velmi blízkých lidí. Dotek je důležitý nejen pro děti. I dospělí potřebují přátelské a láskyplné pohlazení. Ne všichni lidé kvalifikují doteky stejně, někteří se rádi jiných dotýkají, a jsou rádi, pokud jsou dotýkáni. Jsou to většinou lidé extrovertní, přátelští. Jsou i chladní a ostražití lidé, kteří nemají rádi doteky jiných. U těch převládá podvědomé napětí, úzkost.
Naše a cizí instinktivní chování nám často vypoví o lidech a situaci více, než přímá řeč. Pokud se chtějí skrýt nepravé pocity, většinou v mimice jejich tvář není symetrická. Reakce, které trvají déle, než sedm sekund, svědčí o nepřetržitých pocitech, zda to už odráží porozumění, nebo lež.
Mnoho populárních knih se věnuje řeči těla. Tento článek nemůže vystihnout celou problematiku mezilidských vztahů. Buďte více všímaví a dozvíte se více o sobě, ale hlavně ostatních.
