Jak adaptovat děti na předškolní zařízení?
Některé děti překonají změnu nástupu do školky bez problémů, jiným to trvá velmi dlouho. Jak jim to jako rodiče můžeme usnadnit, jaké zásady dodržovat?
Odborníci dělí věk dítěte do 6 let na jisté období. V určitém roce nastupuje předškolní období. Dokdy trvá věk batolete a kdy nastupuje předškolní období?
První rok je kojence, druhý a třetí rok je batole a od tří do šesti let mluvíme o předškolním věku. Věk batolete končí třemi lety.
Je věk dítěte od 3 do 6 let vhodný na nástup do předškolního zařízení?
Traduje se věk vhodný od 3 let, ale všechny tyto normy jsou pouze orientační, podobně jako informace, že děti v prvním roce chodí. Je trochu nespravedlivé, že celé tři roky se nazývají předškolní věk. Zdůrazňuje to spíše ten ohromný význam, který přikládáme škole, než zaměření se na toto zajímavé a pěkné období života.
Jak se změní svět dítěte, když přechází z klidného prostředí rodiny do prostředí předškolního zařízení?
Každý si umí zavzpomínat, že je to změna dramatická. Ta začíná už jen tím, že jsou to jiné prostory, jiná budova, velká místnost, mnoho neznámých dětí, cizích tet. Jiný režim, jiné požadavky a máma tam není. Některé děti takovou změnu překonají bez problémů, jiným to trvá velmi dlouho. V největší míře to závisí na povaze dítěte. Některé dítě se tam 2,5 roku hrne nadšeně a nechce jít domů, ale jsou i 4leté děti, které poplakávají a jsou smutné a raději by byly doma.
Co dělat v takovém případě?
Na školku je třeba dítě přiměřeně připravit. S dítětem je vhodné často chodit mezi děti, ukazovat mu předškoláky, školku a motivovat ho k radosti z ní, kterou dostane jako odměnu za něco - když bude velké, šikovné, bude tam moci chodit také. Je dobré přijít se podívat do školky, jak si děti hrají a případně si pohrát s nimi.
Mnozí rodiče si myslí, že pokud dítě tráví hodně času ve společnosti svých sourozenců, dostatečně si naplňuje potřebu kontaktu s vrstevníky. Mnohdy zapomínáme, že sourozenci nejsou vrstevníci pro dítě. Zpravidla nejsou úplní vrstevníci a kromě toho je to jiná situace. Ale pravdou je, že dítě, které má více sourozenců, je v oblasti sociálního vývoje relativně dobře připraveno na pozdější školní život.
Dnes do školky přijímají děti i mladšího věku, jak jsme byli kdysi zvyklí. Jaký je rozdíl v situacích, kdy dáváme dítě do jeslí nebo do školky?
Zatímco o školce jsme přesvědčeni, že je ve prospěch dítěte. Jesle jsou v první řadě zařízením, které má pomoci rodičům, kteří nemají jinou možnost, než být zaměstnáni oba. Dítě nemá jinou možnost pobytu jen v tomto zařízení. Psychologové však neobjevili v tomto výrazný přínos pro dítě.
Jak mohou rodiče usnadnit vstup dítěti do mateřské školy?
Dítě bychom měli socializovat v kolektivu vrstevníků, ale často jako rodiče děláme chyby, že dítě obskakujeme, a když se dostane do předškolního zařízení, má spoustu problémů zejména se samoobslužnými činnostmi. To je určitě pravda, ale důležitější než samostatnost v těchto činnostech je jistá citová samostatnost. To nejdůležitější, co by mělo dítě dosáhnout dříve, než bude navštěvovat školku, je schopnost odpoutat se na pár hodin od své matky. To se také dá trénovat tím, že dítě je občas i s jinými dospělými, nejen s matkou a otcem. Samoobslužné činnosti dítěti usnadní plynulý přechod nebo alespoň nevznikají malé nepříjemnosti, které jsou nepříjemnostmi pro něj samotného i pro učitelky.
Jak naučit dítě odpoutat se od rodičů? Jaké zásady bychom měli dodržovat, když učíme dítě odlučovat se od nás, aby se ono cítilo jistě?
První a nejdůležitější zásadu je třeba uplatňovat ještě dříve, než školka přichází v úvahu. Dítě musí být plně naplněné pocitem bezpečí, důvěry a lásky svého okolí. Když má toho dítě dost, pokusy osamostatnit se, odpoutat se od matky dělá samo. To vidíme již v druhém roce života, dítě odběhne, má jiné zájmy. V době, kdy jde dítě do školky, by dítě tuto potřebu bezpečí a lásky mělo mít absolutně naplněnou. Bez toho to bude vždy s jistými traumaty. Neměli bychom dítěti lhát. Když říkáme dítěti, že se vrátíme za chvíli, musíme si uvědomit, že pro nás to znamená "chvíli", pro dítě to "chvíle" není. Pokud máme dítě, které má problém zůstat například u babičky, je třeba splnit to, co mu řekneme. Je dobrou taktikou, když dítě někde chvíli necháme, a po určeném čase ho odtud vezmeme, i když se tam dobře cítí.
Je vhodnější, když si dítě postupně zvyká na prostředí školky, tedy 2-3 hodiny denně, nebo když začne navštěvovat školku hned celodenně?
Je to individuální. Není vhodné, když v den první návštěvy školky jde matka do práce. Ty 2-3 hodiny nepovažuji za ideální. Dítě, které má problém, bychom spíše mohli nechat ve školce nejdříve jen chvilku, ale pak rychleji udělat změnu a nechat ho ve školce nejméně půl dne. Okamžitý celodenní pobyt bych riskovala jen u velmi smělých dětí, když máme zkušenosti, že jim nedělá problém zůstat celý den bez matky.
Co bychom mohli poradit rodičům, aby se nechovali nevhodným způsobem a nestěžovali adaptaci dětí na nové prostředí?
Předtím, než se rodiče chtějí zamýšlet nad tím, zda jejich dítě nepociťuje úzkost, když má jít do školky, měli by se zamyslet nad tím, zda nepociťují tu úzkost oni. Velmi často je to tak. Rodiče nebývají přesvědčeni o tom, že je dobré dát dítě do školky, bojí se a je jim těžko loučit se s ním. Nejprve by to měli zpracovat v sobě a tak, jak si přejí, aby dítě vidělo školku jako něco příjemného, měly by ji vidět i oni.
Děti vycítí i ze stisku ruky rodiče, jak se cítí, jak na něj přenášejí své strachy, úzkosti, pocity.
