Jak by měly vypadat pohádky?
S pojmem pohádka se dnes setkáváme téměř na každém kroku. Obrovské reklamní billboardy a televizní obrazovky nám slibují "pohádkovou" dovolenou, "pohádkový" dům, "pohádkový" pobyt v hotelu, "pohádkové" nakupování, "pohádkově" vysoké výnosy z investic, atd. Proč?
Nuže proto, že pohádka je synonymem čehosi zázračného, krásného, ušlechtilého a zejména pozitivního. V pohádce se vše končí šťastně, takže předpokládáme, že i naše "pohádková" dovolená dobře dopadne. Nad skutečným významem a poselstvím pohádky se dnes už zamýšlí málokdo. Vždyť nač také? V době, kdy létáme do vesmíru, zkoumáme mořské dno a přenášíme obraz i zvuk v nepatrných okamžicích po celé planetě, bude asi sotva někdo věřit pohádkovým kouzlům. Téměř vše je dnes možné a vědecky dokázáno, takže na snění a zázraky nám prostor moc nezbývá. Žijeme zkrátka "s nohama pevně na zemi". A nejen my, dospělí, ale i naše děti, které by si výlety do pohádkového světa fantazie opravdu zasloužily. Rozvoj představivosti a tvořivosti je totiž pro jejich zdravý duševní a osobnostní růst stejně důležitý jako vitamíny pro jejich správný tělesný vývoj.
Mnoho rodičů bude možná namítat. Naše děti jsou přece obklopeny pohádkami! Dívají se na relace pro děti, televizní stanice plné pohádek, kupujeme jim pohádkové DVD. Nuž, ano. Děti jsou skutečně obklopeny čímsi, co ale v některých případech jako pohádka jen vypadá. Ne každý animovaný film je totiž pohádkou a ne každá pohádka musí mít podobu animovaného filmu (na Simpsonových či Krvavé paní se určitě více pobavíte vy).
Jak tedy rozpoznat skutečnou pohádku?
Nejzákladnější vlastností pravé pohádky je, že v ní dobro vítězí nad zlem. Pokud jsou v ní použité prvky zla a násilí, toto násilí je vždy přísně postihováno, zatímco v mnoha moderních dětských animovaných (ale i hraných) filmech slaví násilí triumf. V pohádce tedy nejde o přítomnost zla jako takového, ale o způsob, jak je s ním nakládáno, ať vítězí, nebo prohrává. Klasické lidové pohádky (Sůl nad zlato, O dvanácti měsíčcích, Tři citróny, Čert a Káča, O větrném králi, Zlatý bručoun, Perníková chaloupka, Nebojsa, O živé vodě, Kocour v botách, Mrazík, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Carevna žabka, Kamenný kvítek, Alibaba a čtyřicet loupežníků, atd., ale i autorská, jako například pohádky Hanse Christiana Andersena (Sněhová královna, O ošklivém káčátku atd.). Odpovídají navíc na některé základní psychické potřeby dětí: vztah k rodičům a sourozencům, potřeba lásky, důvěry, potřeba poznávání vztahů, zvládnutí strachu a především potřeba rozvíjet pocit "smyslu života". Pohádky vhodnou formou informují děti o zkouškách, které před nimi ve "skutečném životě "vyvstanou, o úsilí, které je třeba vynaložit na jejich zvládnutí i, o významu těchto zkoušek. Vždy končí úspěchem. To umožňuje dítěti zbavit se podvědomého strachu z problémů. Zjistí, že pokud se jim postaví tváří a překoná všechny překážky, nakonec z tohoto boje vyjde jako vítěz. A nejen to. Pohádka mluví také o tom, že každý problém nese v sobě dar. Tuto pravdu je dítě ochotné přijmout prostřednictvím konkrétního příběhu mnohem lehčeji než jen například prostřednictvím obecného tvrzení, že "všechno zlé je pro něco dobré."
Určitě jsme už všichni přišli na to, že poučovat děti o morálních principech chování (dobře a špatně) teoreticky a slovně, nemá velký význam, protože abstraktnímu vyjadřování děti nerozumí. Pohádkový příběh jim nabízí nejpřirozenější způsob jak dobro a zlo od sebe odlišovat, jsou jasně vykresleny v srozumitelných činech a jednoznačných (dobrých a špatných) postavách: Sněhurka zde jsou dobří, zatímco macecha, striga, závistivý soused jsou jednoznačně zlí a jejich intriky a lži nesprávné. Zobrazení protikladů umožňuje dítěti snadněji porozumět rozdílům mezi nimi. Čím je dobrá postava jednodušší a přímější, tím je pro dítě snadněji ztotožnit se s ní a zavrhnout špatnou postavu.
Samozřejmě, existují i pohádky o zvířátkách Tři prasátka, Tři moudré kůzlátka, Jak šlo vejce na vandr, Dráček Háček, Skřítek Bukva, O třech groších, Dřevěná kráva, atd.), které neobsahují jednoznačné dělení na dobré a špatné. Postavičky, jako například Kocour v botách, neposiluje dětskou osobnost možnosti výběru mezi dobrem a zlem, nabízejí mu poučení jiného charakteru. Vědomí, že rozumem a šikovností lze zvítězit nad hloupostí a mocí, a překonat všechny překážky, je pro dítě také velmi důležité. Navíc jsou tyto příběhy plné humoru, který je pro pohádku nenahraditelným "partnerem". Právě s takovým typem pohádek se nejčastěji setkáváme v animované tvorbě.
Je třeba dávat dobrý pozor na obsah pohádky
Je pohádka, kterou zprostředkujeme našemu dítěti skutečně morální? Učí dítě správnému postoji k životu? Nebo mu podsouvá názor, že když bude bezohledné, vypočítavé a drzé, dosáhne všeho, co chce? Agresivita, která často v takzvaných "pohádkách" vystupuje, totiž není potrestána, je nástrojem úspěchu. A nevítězí v nich šibalové, kteří jsou chytřejší, šikovnější a něco dokážou, ale ti, kteří jsou rychlejší, bezohlednější a drzejší.
Formy zpracování
Forem zpracování pohádky je velmi mnoho. Nejznámější a nejrozšířenější formou pohádky je její knižní podoba. Ta může být dále zpracována do divadelní formy (hrané, loutkové, muzikálové, operetní, baletní atd.). Může mít formu interaktivní hry (improvizovaná dramatická hra - živě), počítačové hry, audia nebo videa (hraná a animovaná tvorba). Zkusme se nyní blíže podívat na ty, které se mohou odehrát přímo v dětském pokoji nebo obývacím pokoji, či dokonce ve vašem autě nebo v zahradě. Můžete je dítěti zprostředkovat všude tam, kde je CD nebo DVD přehrávač, PC nebo notebook.
VHS, DVD a CD jsou momentálně u nás nejdostupnější nosiče, na kterých najdete množství pohádkových titulů. Můžete je dítěti koupit, vzít si je domů a ono si je pak může přehrávat do omrzení. Třeba si jen umět vybrat.
Jak si vybrat?
Koupit a vzít domů. Jenže které? Video, či audio? A jsou vůbec pro dítě dobré? Pro pohádku v zásadě platí, že je jedno, jakou formou je podána, podstatný je obsah. Každá z uvedených forem zpracování pohádky nabízí dítěti něco jiného. Dobře zpracovaná filmová hraná pohádka nabízí dítěti zážitek střetu se "skutečnými" pohádkovými bytostmi. Podstatný je přitažlivý děj a estetická kvalita filmového díla. Masky, kostýmy, rekvizity, filmové triky, to vše pomáhá vytvořit jedinečnou pohádkovou atmosféru, do níž se nejen děti, ale i my dospělí tak rádi necháváme vnést a vychutnáváme si "velkou podívanou". To, co je pro hranou pohádku nad její síly, animovaná hravě zvládá. Tak nás přivádí ještě dále - tam, kde zvířátka povídají a chovají se jako lidé, kde vše létá a přeměňuje se. Vždyť "nakreslit" se dá cokoliv. Divácky vděčné a zajímavé jsou i kombinované filmové pohádky, zčásti hrané, zčásti animované. Tyto složky se stále více promíchávají a slučují, 3D animace pomáhá herci proměnit se na vodu a podobně. Jednoduše řečeno, pohádka na videu bude vždy atraktivní a oblíbená, protože dětské oko nesmírně baží po zázracích a možnostech vidět neuvěřitelné. Umožňuje mu velmi rychle a snadno opustit realitu a uvěřit všemu, co se v pohádkovém příběhu na obrazovce před ním odehrává.
Zpracování na CD nenabízí sice dítěti estetický zrakový vjem, zato však rozvíjí jeho fantazii a obrazotvornost. Dítě děj nevidí, a proto je nuceno si ho představovat na základě různých zvukových efektů, hereckého ztvárnění postav, hlasové stylizace, scénické hudby atd. Když si děj představí, má potřebu ho zprostředkovat dál. A protože mu chybí obraz, začne si ho dotvářet, například si pohádku nakreslí nebo ji někomu parafrázuje. Takto dokáže pohádka velmi dobře rozvíjet tvořivost dítěte, pomáhá obohacovat jeho slovní zásobu, učí ho spisovně se vyjadřovat, správně stylizovat, dokonce může pomoci při korekci nebo dokonce úplném odstranění řečových vad. Proto je velmi vhodné, ba přímo žádoucí nabízet dítěti kromě videa (hraného či animovaného) i pohádku na CD nosiči. I zde však platí, že ne všechno, co je pro děti a je určeno pro poslech, je pohádkou, nejdůležitější je obsah. No a samozřejmě při všech zmíněných žánrech je velmi důležitá kvalita provedení. Pouze kvalitní pohádková díla dokážou dítě obohatit a zprostředkovat mu plnohodnotný zážitek z pohádky, morální i estetický.
Autor: Lenka Kostková
