Jak vysvětlit dítěti, že mu ublížilo jiné dítě?
S touto situací se setkává každý rodič, proto vám přinášíme pár dobrých rad.
Jak vysvětlím malému děťátku, proč ho jiné dítě na hřišti udeřilo, nebo strčil ze skluzavky či koplo?
Je třeba mu vysvětlit především emoce toho druhého dítěte: "Vidíš, Pavlík se zlobí, velmi křičí, něco se mu nelíbí." "Maruška pláče, protože si ji udeřil a to ji bolí." Pokud dítě něčím vyprovokovalo takovou zlostnou reakci, je třeba ho na to upozornit: "Vzal si Petříkovi autíčko a on se velmi rozzlobil." Je důležité, aby dítě rozumělo tomu, co se děje, protože jen tak se naučí takové situace předvídat a předcházet jim. Toto samozřejmě může přijít až poté, co ublížené dítě zklidníme, případně když se celkově atmosféra uklidní a vidíme, že i tatínek nebo maminka druhého dítěte chtějí situaci řešit. Můžeme obě děti usmířit, ukázat jim, jak se dá omluvit, podat si ruce, dohodnout se na půjčení hračky. A až zcela na závěr, možná až večer doma, když se bavíme o tom, co jsme během dna zažili, se můžeme k celému incidentu vrátit a říct: "Vidíš, není dobré někoho bít, i když si velmi rozzlobený, jeho to pak bolí. " Takto to může zhodnotit rodič zraněného i ubližujícího dítěte.
Co dělat, když přichází na hřiště "známé číslo", které jiné děti bije a kouše a zřejmě jeho matka nedává pozor, aby neubližovaly jiným dětem?
V takových případech je dobré na určitý čas zbystřit pozornost a zůstávat svému dítěti nablízku, aby mohla matka přiskočit, jakmile se schyluje ke konfliktu. Je třeba pomoci dětem naučit se řešit situace, aniž by došlo k bití. Bohužel, jsou i maminky, které se svým dětem nevěnují, věří, že si všechno dokážou vyřešit samy a je jim jedno, jakým způsobem. Dítě - útočník když vidí, že ostatní děti mají silnější ochranu, pravděpodobně ztratí chuť útočit a možná se situace vyvine tak, že z hřiště nebudou chtít odcházet mámy, ale samy děti - útočníci.
Jak vysvětlit dítěti, proč má modřinu na ruce po kousnutí jiným dítětem?
Běžná dětská zranění by se neměla před dětmi dramatizovat, spíše by se k nim rodiče měli postavit tak, že se brzy zahojí. I modřina se dá vysvětlit "medicínský" a pak společně pozorovat, jakou má barvu a jak probíhá proces hojení. Děti se učí snášet i drobná neštěstí s tím, že všechno se časem zahojí, ale protože poranění jsou bolestivá, je třeba dávat na sebe pozor.
Stávají se i extrémní případy, kdy se pak napadené dítě může bát druhých dětí? Může mít z toho pak trauma s následkem, že se bude vyhýbat kontaktu s dětmi?
Ano, ale často je to právě proto, že nedojde k fázi ukončení konfliktu, že v dítěti zůstává pocit, že toto jsou neřešitelné situace, s nimiž si neumí poradit ani dospělý. Je dobré, pokud rodiče naučí děti, jak se řeší drobné konflikty, co mohou jiným dětem odpovědět, jak jasně dát najevo, že nechtějí půjčit hračku, jak se dá kousek poodstoupit a přitom zcela neutéct a nakonec jak požádat někoho o pomoc, když na situaci nestačí sami. Proto, aby se naučily řešit konflikty, není dobré, aby pravidelně odcházely ze hřiště v roli poražených. Je dobré učit je dohodě a ukončování konfliktů "mírovou cestou".
Jak mohou maminky rozpoznat blížící se nebezpečí?
Na to má většina maminek vypěstované radary - vidí na mimice dětí, že se schyluje k hádce, případně na tónu hlasu, na tom, jak se děti vůči sobě postaví. Je důležité, aby zareagovaly včas a předešly velké bouři.
Zřejmě neexistují dvě "čisté" skupiny - "bijící" a "bití" - zřejmě se to míchá, i ti andělíčci občas někoho udeří, i ti "rváči", i když se o nich v tomto věku ještě nedá tak říkat - jsou občas " zbití ".
Ano, děti se od sebe navzájem učí, a když vidí, že nějaké chování spolehlivě funguje, napodobí ho. Řešit konflikty je třeba učit a nikdo učený z nebe nespadl.
Všechno se dá, když má dítě hranice. I ty, které "bijí", by měly být svými rodiči vedeny k tomu, aby se omluvily a postupně by měl tento jev z jejich chování vymizet. Co však dělat tehdy, když ani matka "malého rváče" není schopna omluvit se za své dítě, natož dát dítěti přiměřenou sankci za chování, na to asi odpověď ani neexistuje. Tam už asi není co řešit…