Jaký mají pohádky význam pro děti?
V průběhu dne se dítě učí nějakým pravidelnostem. Mezi večerní pravidelnosti by měla patřit pohádka jako ukončení dne a plynulý přechod do spánku, který je u dětí vstupní branou do duchovního světa.
Do 7 let dítě vnitřně vnímá svého anděla strážného, přírodní bytosti, éterické bytosti rostlin, zvířat, minerálů a živlů.
Potravou pro dušičku dítěte je právě pohádka, kde se dítě prostřednictvím matky, která čte pohádku, setkává s obrazy duchovního světa, ve kterých vnitřně žije. Pokud matka čte dítěti pohádku o lesních vílách a zároveň tvrdí, že víly neexistují, a že je to jen pohádka, vyvolá u dítěte vznik hlubokých emocionálních bloků. Dítě totiž neumí oddělit realitu od pohádky. Vnitřně vnímá moudrost a ctnosti v pohádce, rozumí tomu, co mu pohádka chce říci a na druhé straně mu matka řekne, že je to nesmysl! Takto učíme své děti, aby nevěřily vlastním očím, uším, aby byly nesmělé vyjádřit svůj názor, aby pochybovaly o tom, co vnitřně cítí a vnímají. Spouštíme jim v jejich dušičce destrukční programy nejistoty. Dítě nechápe pohádku rozumově, (ona se ani rozumově pochopit nedá) ale svou duší. V hloubce jí rozumí, prožívá ji. Souhlasí s hrdinou, chlapec chce být taky smělý, odvážný, statečný jako rytíř na koni, který osvobodí princeznu. Dítě se ztotožňuje s čistými morálními vzory, které jsou vyjádřeny jednotlivými postavami. Nebo naopak začne chápat princip zla, jeho působení, ale i to jak zlo překonat. I v takových hodnotných pohádkách je násilí, ale nemá destrukční sílu v duši dítěte. Je zobrazením překážek v životě, které je třeba překonat jen moudrostí a poznáním. Dítě je jako houba, která nasává vzory. Jaké vzory nasaje do 7 let, takové v sobě najde, když začne rozkvétat v jeho astrálním světě emocí v pubertě.
Celá obrazotvornost dítěte se později u něj projeví jako schopnost "mít svědomí".
