Miminko má 6 týdnů - jak o něj pečovat?

„Podívej! Jak silně mi drží prst! ", chlubí se hrdý tatínek mamince známým úchopovým reflexem miminka, které je čím dál tím víc vnímavější na různé zvuky, předměty a tváře. Rádo se zapojuje do komunikace "broukáním" a možná vám věnuje první úsměv.

Jak vaše děťátko roste?

Ležení na zádech zůstává stále nejčastějším "pohybem".

V poloze na bříšku má hlavičku většinou boku.

Paže jsou obvykle pokrčené a ručička sevřena v pěst.

Pohyby ruky můžeme rozvíjet tak, že hlazením ručičky děťátko po chvilce ručičku otevře a maminka mu vloží do dlaně prst. Několikrát zopakujeme uchopení a uvolnění ručky.

 

Zatímco děťátko spí

I vy jste už nasedli do dennodenního kolotoče, papání, spinkání, přebalování a podobné záležitosti, které je třeba vyřídit kolem děťátka? Každá maminka si nakonec najde svůj systém, aby to fungovalo tak jak má, aby byli všichni spokojeni, alespoň pokud se to dá splnit. Je toho dost a zdá se, že to jen tak rychle neutichne. I proto si třeba umět odpočinout, i když je nádobí ještě neumytý. Zkuste na chvíli relaxovat, sednout si, vyložit unavené nohy a vzít si byť jen na pár minut něco na čtení. Ať si zvolíte lavičku v parku nebo pohodlné křeslo.

 

Co už vnímá

Dítě začíná sledovat pohyb hračky nejen pohybem očí, ale i hlavou.

Dívá se na hračku nebo tvář, která je v jeho zorném poli.

Reaguje na zvuky a soustředěné je vnímá. Má zájem o své okolí.

V 6. týdnu Vás může Vaše děťátko překvapit prvním úsměvem. Obvykle je to reakce na tvář matky.

 

Jaké jsou jeho komunikační schopnosti?

Pláč zůstává stále pro děťátko jakýsi prostředek k vyjádření svých pocitů a potřeb.

Zvuky hlasu u 6. týdenního dítěte se podobají spíše na samohlásky, přičemž se může objevit jemné "bručeni". Pro rozvíjení "bručení" je dobré:

Postarat se o dobrý fyzický stav a dobrou náladu. (Uspokojení základních biologických potřeb)

Podněcovat ho k nejrůznějším aktivitám. (Umožníme děťátku se na něco dívat, něco poslouchat)

Odpovědět na jeho "bručení" (Kontakt s dospělou osobou, která se mu věnuje)

Autor: Martina Dvořáková
 

comments powered by Disqus