Příklady, kdy starší sourozenec žárlí na mladšího
Položit do krabičky, pěkně zabalit do ozdobného papíru, vyzdobit mašlí a poslat na Měsíc, zatímco z toho nezešílíte. Kdyby to bylo tak jednoduché…
Kolik snesou moje nervy?
Jsem žena na mateřské. Kdo to prožil nebo právě prožívá, určitě pochopí, že občas mám pocit, že se zblázním… Jak se dítě vyvíjí, přibývají stále nové a nové situace, které je třeba řešit, hledat nové možnosti. Právě teď se synem prožíváme u něj období vzdoru a u mě období "kolik moje nervy snesou". Už asi měsíc mám pocit, že můj syn ohluchne a jeho vývoj se vrátil o nějakou etapu dozadu. Něco z našich problémů, resp. jeho problémů souvisí s věkem a určitě i s povahou, ale většina je úzce spjata s příchodem nového člena do naší rodiny.
Naše trápení
Ani nevím, kde začít… Můj syn se snaží upoutat naši, resp. mou pozornost na sebe, a proto začal opakovat to, co dělá jeho malá sestřička (vrátil se k věcem, z nichž už vyrostl). Snažím se moji pozornost dělit mezi děti stejně, synovi se věnuji, jak se jen dá (dokonce někdy mám pocit, že mnohem více než jeho sestře), jenže to vůbec nepomáhá. Na některé naše problémy se mi podařilo najít částečné řešení, na některé úplně a s některými zápasíme dosud.
Můj syn se začal pomočovat
Dokonce se párkrát pokakal nebo se mu chtělo tyto potřeby provádět v době, kdy jsem kojila malou. Nejdříve jsem ho s frfláním za hlasitého řevu druhého dítěte doprovodila na záchod, ale pak jsem ho naučila jako velkého kluka čůrat samotného nebo si vytáhnout nočníček na velkou potřebu a až na malé omezení je to fajn (někdy cvrkne i mimo záchod, ale co už, utřu a zubatě se usměju, lépe než kdyby se měl počůrávat).
Můj syn začal více plakat
Později si našel zálibu v máchání a mručení. Bylo to o nervy. Když neplakal jeden, plakal druhý nebo plakali oba. Nepomáhala ani prosba, ani otázky, proč pláče (ani mi vlastně nikdy neodpověděl, proč pláče), ani výhrůžky. Nakonec jsem ho začala ignorovat a on s tím prostě přestal (myslím, že tím mručením asi chtěl dosáhnout, abych k němu stále chodila, upoutával mou pozornost, přestože vlastně všechno souvisí s upoutáváním pozornosti).
Můj syn vyžadoval, abych ho oblékala jako prvního
Dále jsme měli problém např. s oblékáním. On by chtěl jít, ale nelíbí se mu, že nejdříve obléknu malou a pak jeho. Když jsem zkusila obléci nejdříve jeho, zase se nemohl dočkat, kdy už půjdeme ven, takže opět bylo zle. Nyní se oblékáme souběžně. Běhám sice po bytě jako "závodní klisna", ale alespoň to pomohlo (Nebo že bych ho hýčkala? Slyšela jsem už i takový názor…).
Můj syn mi při koupání dcerky všechno bral
Dalším problémem bylo koupání malé. Vše mi bral: mastičky, mýdlo, houbu, čvachtal se mi ve vodě, chtěl se koupat i on. Byla jsem nervózní, stále jsem ho napomínala, malá plakala (no úplná katastrofa). Nyní ji koupu, když malý spí, máme klid, pohodu, ačkoliv lepší by bylo vykoupat ji večer, protože po koupání dlouho a spokojeně spinká (ale nemůže být všechno ideální).
Můj syn se chce se mnou hrát tehdy, když se věnuji dcerce
Když se chci věnovat jen malé, která již začala vydávat první neurčité zvuky, chce se můj syn bavit, mazlit, hrát. A i můj druhý andílek to chce právě v té době také, takže zkoušíme hrát si všichni a když chci být s malou sama, pustím mu pohádky.
No a nejlepší je, když se ho na chvíli "zbavím". Přiznám se, kdysi jsem to nedělala, vláčila jsem ho stále s sebou, i když byl ještě sám, i určitý čas, odkdy máme malou, ale procházku s kočárkem jsem si nikdy tak nevychutnala. Teď už neodmítnu, když mi ho někdo z rodiny vezme "zabavit", tehdy balím malou do kočárku a běhám po městě, potkávám se s jinými maminkami a vychutnávám si částečný pocit svobody…
