Proč dospělí sahají při výchově dětí tak často po trestech?

Protože je to pohodlné? Nebo jsou přesvědčeni, že potrestané dítě bude hodnější?

Psychologové však upozorňují, že autoritativní výchova spojená s tělesnými tresty vyvolává v dětech řadu obranných mechanismů, které v žádném případě nerozvíjejí dobré vlastnosti dětí, spíše naopak. Podněcují děti ke vzpouře, vyvolávají agresivní chování, nutí děti lhát, vzbuzují u dětí nezdravou poníženost. Kruté tresty zvětšují u citlivých dětí propast mezi rodičem, která může přerůst do nenávisti, apatie či deprese. Mnohokrát vedou k těžkým poruchám chování a mají dalekosáhlé následky v dospělosti.

Dětská vzpoura

Mnoho dětí se proti rodičovskému násilí vzbouří tak, že později jednají v naprostém rozporu s očekáváním rodičů.

Dětská agresivita

Autoritativní moc rodičů vede u dítěte často k agresivitě namířené proti jiným. Je dávno známo, že stačí pozorovat dítě, jak si hraje s hračkou a dá se usoudit, jak se k němu chovají rodiče. Pokud dítě často hračku trestá, poroučí jí nebo se na ni zlobí, je zřejmé, že s podobným chováním se setkává i doma. Takové dítě se chová agresivně i k jiným dětem a v kolektivu bývá často panovačné a konfliktní.

Dětská lež

Děti se rychle naučí, že lží se mohou vyhnout mnoha trestům. Mnoho dětí, které byly vychovávány formou zákazů a trestů, se přiznává, že často lhalo rodičům.

Z výpovědí dětí:

Rodiče mi zakázali chodit na diskotéku, takže teď řeknu, že jdu ke kamarádce a pak jdu na diskotéku.

Matka mi nedovolí, abych používala rtěnku na rty. Proto si ústa nabarvím až několik ulic od našeho domu. A když se vracím domů, tak si rtěnku prostě setřu.

Matka mi nedovolí chodit s jedním chlapcem. Tak pro mě vždy přijde kamarádka, že jdeme spolu ven a já pak jdu na rande.

Ve vícedětných rodinách dochází k dalším specifickým obranným postojům. Děti se buď proti rodičům spolčují, nebo se ve strachu před trestem navzájem očerňují a svalují vinu na toho druhého.

Strach a nepatrnou

Kruté zacházení vyvolává u mnoho dětí strach a poníženost. V pubertě se některé děti dramaticky změní. Dospívající potomek se najednou cítí dostatečně silný, aby se pokusil o odpor, a ten odpor může být překvapivě hrubý a nenávistný. Mnohé děti však ani v období puberty ani později neskončí s pokorou a strachem. Pod vlivem zážitků z dětství v nich zůstává strach před lidmi, kteří jsou v pozici moci. Nedokážou se prosadit, nedokážou obhájit vlastní přesvědčení, stávají se "fackovacími panáky". Obávají se konfliktů a nedokážou řešit ani ty nejnevinnější. Jsou to dospělí, kteří později plní ordinace psychologů a psychiatrů.

Špatné výsledky ve škole

Mnohé průzkumy ukazují, že bité děti dosahují ve škole mnohem horší výsledky než děti netrestané. Na pohled to vypadá logicky: Když je dítě šikovné, není ho třeba bít. Když se špatně učí, je třeba ho trestat. Vědci z univerzity v americkém New Hampshire však tento problém vysvětlují jinak: Rodiče, kteří nesahají po tělesných trestech, ale své děti povzbuzují, chválí a dětem více vysvětlují, podporují všechny vlastnosti, tak napomáhají dětem dosahovat ve škole lepších výsledků. Rozvíjejí jejich inteligenci, zájem, ambice, soustředěnost, paměť, kombinační schopnosti, logické myšlení, řečové dovednosti…